Rt 591/1921

Zločinu rušení veřejného pokoje dle § 65 lit. c) tr. zák. dopouští se každý, kdo súčastnil se jakýmkoliv způsobem - třebas nečinně a bez předchozí úmluvy - schůze, v níž s jeho souhlasem usneseno spojení ve smyslu § 65 lit. c) tr. zák.

(Rozhodnutí Kr II 194/21, 3.11.1921)
Z odůvodnění:

Rozsudek zjišťuje, že se dne 13. prosince 1920 konala v bytě obžalovaného Josefa V. schůze ostatních stěžovatelů, na které G. z návodu neznámého komunisty, který se schůze rovněž súčastnil, napsal plán, dle něhož měli stěžovatelé za pomoci jiných ještě účastníků obsaditi státní úřady v H., totiž okresní hejtmanství, poštu a četnickou stanici, zajmouti plukovníka vojenské posádky, jakož i zabrati obchody zbraněmi a některé průmyslové závody, kdežto L. napsal ve schůzi provolání k pracujícímu lidu, jež má podpis "revoluční výbor" a v němž se praví, že pracující lid chápe se svépomoci a chce kromě jiných věcí zabrati bez náhrady velkostatky a dáti je do rukou pracujícího lidu.

Rozsudek zjišťuje dále výslovně, že jednak L. napsal toto provolání podle usnesení všech účastníků schůze, jednak že se všichni na schůzi usnesli i na onom plánu o obsazení úřadů, a dospívá k závěru, že se tím snažili zříditi spojení, které mělo za účel podněcovati, vybízeti a sváděti k neposlušnosti, ke vzpouzení se a odporu proti zákonům a nařízením a sváděti jiné k účastenství na spojení tom.

ve svémocném obsazení státních úřadů živly nepovolanými dlužno právě tak, jako v zajmutí velitele posádky a v zabírání soukromých obchodů, průmyslových závodů a velkostatků a odevzdání jich do rukou kruhů neoprávněných spatřovati zcela nepochybně projev neposlušnosti, vzpouzení se a odporu proti zákonům i nařízením.

Znamenáť obsazení státních úřadů rušení orgánů státní správy v jejich úřední působnosti, upravené příslušnými zákony a nařízeními, pokud se týče překážení jim v této působnosti, tudíž jednání, zakládající skutkovou podstatu zločinu dle § 76, po případě i dle § 68 tr. zák.; obsazením měly se úřady ty dostati pod dozor živlů, k tomu nepovolaných, a býti takto omezeny ve svém styku s okolím, který by si nebyly mohly upraviti podle pravomoci, jíž jsou oněmi zákony a nařízeními vybaveny, a podle potřeby úřadu, nýbrž podle svémocné vůle těch, jimiž obsazeny býti měly.

právě tak je tomu v příčině obžalovanými chystaného zajmutí plukovníka vojenské posádky, jehož cílem bylo zřejmě, učiniti posádku tím, že by pozbyla vedení, neškodnou a odkliditi takto předem nejvážnější z překážek, které by byly jinak ohrožovaly úspěch, ba i samu možnost provedení plánů, obžalovanými pojatých.

Zabrání cizího majetku pak znamená rovněž zcela nepochybně čin, příčící se zákonům, jednání, způsobilé založiti skutkovou podstatu, ne-li také jiných trestných činů, tedy především zločinu dle § 83 tr. zák. Jde tu o uskutečnění neposlušnosti, vzpouzení se a odporu proti zákonům, zabezpečujícím vlastníkům soukromého majetku právo, tímto majetkem dle platných zákonů volně nakládati, neboť chystaným zabráním mělo jim buď toto právo dle zřejmé vůle obžalovaných vůbec býti odňato, neb oni ve výkonu jeho býti podrobeni omezením, která s pojmem vlastnictví nelze uvésti v soulad, a takto do jich majetkové sféry zasaženo býti způsobem protizákonným.

Ve všech uvedených směrech jde tudíž o činy, směřující a také způsobilé k otřesení státní autority, o odpor proti základům právního pořádku ve státě, došedším vnějšího výrazu v zákonech a nařízeních, jimiž ona zřízení jednak povahy veřejné, jednak rázu soukromého jsou upravena. Nelze tedy důvodně pochybovati o tom, že konečným cílem jednání obžalovaných mohlo býti a dle přesvědčení nalézacího soudu také skutečně bylo dosíci účelů, naznačených v § 65 b) tr. zák. Odpověď na otázku, zda rozsudkem zjištěné počínání stěžovatelů mohlo směřovati a také opravdu směřovalo k tomu, by bylo podněcováno, vybízeno a sváděno k neposlušnosti, ke vzpouzení se a k odporu proti zákonům a nařízením, jest však výhradně věcí přesvědčení nalézacího soudu, jež, vyznělo-li kladně, v odpor bráti stěžovatelům volno není.

Bezpodstatny jsou dále i námitky, jimiž se stížnost snaží dovoditi, jakoby rozsudek nezjišťoval, pokud se týče neodůvodňoval, proč má soud za zjištěno, že úmysl stěžovatelů směřoval k tomu, aby zřízeno bylo spojení ve smyslu § 65 c) tr. zák., a že se na spojení takovém opravdu dohodli. Právně mylným je především názor, uplatňovaný stížnostmi v ten smysl, jakoby pojem spojení dle § 65 c) tr. zák. předpokládal předchozí vědomí pachatelů o tom, že ke zřízení spojení takového má dojíti. tento názor nenachází nejmenší opory ani v doslovu ani ve vnitřním smyslu § 65 c) tr. zák., jehož skutkovou podstatu zakládá naopak již i pouhá účast kteréhokoliv způsobu na spojení, tedy zajisté i účast, která přišla k místu teprve v době, kdy se již spojení zakládá. Pro tento případ stačí tudíž v tom ohledu úplně rozsudkové zjištění, dle něhož se stěžovatelé ve schůzi na svých plánech usnesli, neboť již takového usnesení, t.j. společně pojatý úmysl odpovídá plně pojmu spojení ve smyslu § 65 c) tr. zák. Nesejde tudíž naprosto na tom, věděli-li či nevěděli stěžovatelé nebo snad jednotliví mezi nimi jiný předem, o čem má býti na schůzi jednáno a že ono spojení má ve schůzi býti zřízeno.

Proto se však také zbytečně zdůrazňuje ve stížnostech, že ani pouhá přítomnost ani pouhá pasivní účast na schůzi nestačí, nesejde dále na tom, zda se který z přítomných súčastnil rokování a jakou vůbec který z nich měl na schůzi účast, bral-li na ní zejména účast nějakým způsobem aktivním; zejména bylo by zbytečno rozeznávati mezi těmi, kdož se rokování na schůzi súčastnili, a oněmi, kdož na něm účasti nebrali, neboť jako základ spojení má význam pouze (konečné) usnesení, nikoli jemu předcházevší rokování účastníků schůze. Požadavku, aby bylo zjištěno, že stěžovatelé měli v úmyslu spolupůsobiti ke zřízení onoho spojení, že se na schůzi dohodli na tom, že mají tvořiti nějaké sdružení takové, a jakým způsobem hleděli ono spojení zříditi, a aby konečně bylo zjištěno, že a jakým způsobem měli účast na skutcích uvedených v § 65 c) tr. zák., vyhovuje s dostatek opět ono rozsudkové zjištění, dle něhož se stěžovatelé na svých plánech usnesli.