Rt 585/1921
I. Pojem "spolupachatelství".

II. Obecnou cenou (§ 6 zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.) jest tržní cena, obvyklá v době a místě, kdy a kde byl čin spáchán.

(Rozhodnutí Kr I 452/21, 24.10.1921)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost dovozuje, že trestný čin, o nějž tu jde, zakládá pouze skutkovou podstatu přestupku dle § 2 čís. 1 lit. a) zákona ze dne 18. března 1920 čís. 188 sb. z. a n., neboť stěžovatelé nejednali ve vědomém spolupůsobení, byť byli přistiženi společně a byť oněch 600 vajec, o něž jde, bylo pro nedostatek jiné schránky v jednom koši, který nosili oba střídavě; vždyť prý každý z obou stěžovatelů byl vlastníkem jen 300 vajec, každý je koupil na svůj účet, každý je chtěl prodati na vlastní účet, každý prý je proto zodpovědným pouze za podloudný vývoz 300 vajec, jichž cena 500 Kč nedosahuje.

Dle § 6 zmíněného zákona zjišťuje se cena vyvážených věcí podle cen maximálních, a, není-li jich, podle obecné hodnoty věci; směrná cena vajec činila v době činu 80 h; okolnost, v trestním oznámení uvedená, že tehdy bylo placeno 102 - 105 Kč za kopu, nemůže míti vlivu na zjištění ceny, poněvadž tento peníz nesouhlasí ani se směrnou cenou ani neodpovídá obecné hodnotě vajec. Dlužno prý přihlížeti k tomu, že cen takových za vejce mohlo býti docíleno pouze na hranici, kde byla právě příležitost k tomu, by vejce byla dopravena do cizozemska a tam prodávána dráže. Obecná hodnota vajec je prý vlastně ještě nižší než cena směrná, což vyplývá z okolnosti, že finanční stráž docílila prodejem zabavených 600 vajec jen 240 Kč.

Než napadený rozsudečný výrok, jejž s důvody považovati dlužno za jeden celek částí, vzájemně se doplňujících, zjišťuje, že stěžovatelé ve vědomém obapolném spolupůsobení předsevzali činy, vedoucí ke skutečnému vykonání činu, dopravy 600 vajec v ceně 500 Kč převyšující do cizozemska; ovšem nalézací soud tento svůj výrok odůvodňuje pouze poukazem na doznání obžalovaných, na oznámení a na výpověď svědka J.; přesnějšího odůvodnění nebylo však ani dle § 270 čís. 5 tr. ř. (v novém znění) třeba, kdyžtě obžalovaní ani spolupachatelství ani cenu nebrali v pochybnost, doznávajíce, že vajec koupili po 98 K za kopu a udali, že se pokusili o vývoz vajec. Nedbajíc těchto zjištění nevychází stížnost bezvýhradně ze skutkového děje, zjištěného nalézacím soudem. Avšak i jinak jsou vývody stížnosti bezdůvodny.

Spolupachatelství při podloudném vývozu nevyžaduje společného úmyslu a společné činnosti pachatelů i ohledně oněch činů, jimiž se opatřují předměty, jichž se trestný skutek dotýká, anebo jimiž tyto předměty se zpeněžují po vývozu. Je proto lhostejno, čí majetkem vejce byly, kdo je koupil a kdo je měl v cizozemsku prodati. Stačí, stala-li se doprava pokud se týče pokus dopravy společnou činností stěžovatelů, což nalézací soud výslovně zjišťuje a sama stížnost připouští, uvádějíc, že stěžovatelé šli společně a nosili vejce, že si tedy při trestné činnosti, nedovolené dopravě předmětů do cizozemska, ve smyslu § 5 tr. zák. navzájem pomáhali.

Směrné ceny nejsou totožny s cenami maximálními. Že by v době činu byly ceny maximální pro vejce, ani stížnost netvrdí. Cenu vyvážených věcí bylo proto dle § 6 zmíněného zákona zjišťovati dle obecné hodnoty vajec. Obecná cena (t.j. zjištěná hodnota, § 304 obč. zák.) věci jest dle § 305 obč. zák. cena, jíž se věc odhaduje podle užitku, který poskytuje obyčejně a všeobecně vzhledem k době a místu. Výrazem tohoto odhadu jsou tržní ceny, obvyklé v ten který čas, na tom kterém místě. Příčiny výše těchto cen jsou lhostejny, prohlásil-li tyto ceny sám zákon pro rozsah své platnosti směrodatnými, a lhostejna je též výše výtěžku, docíleného při veřejném prodeji těchto věcí úřadem; výtěžek takového úředního prodeje jest pravidelně nižší skutečné hodnoty, pokud se týče obecné ceny.