Rt 583/1921
Jde o krádež, nikoliv o zpronevěru, zadržel-li správce lesa peníz za dřevo, k jehož prodeji nebyl oprávněn.

(Rozhodnutí Kr I 257/21, 24.10.1921)
Z odůvodnění:
Zmateční důvod č. 10 § 281 tr. ř. provádí stížnost takto: správce lesa, jehož dohledu je svěřen les a jehož oprávnění k prodeji dříví jest obmezeno, nedopouští se trestného činu již tím, že překročuje meze svého oprávnění; teprv tím, když se rozhodne, že peníze, odevzdané mu kupujícím za tím účelem, by je odvedl tomu, kdo ho ustanovil k dohledu, neodvede, nýbrž že jich jinak upotřebí a sice pro sebe, vyčerpá se skutková povaha trestného činu, nikoliv však krádeže, nýbrž zpronevěry.

Stížnost přehlíží, že nalézací soud nezjistil, že dříví v lese nebo dříví kácením stromů získané bylo stěžovateli svěřeno v tom smyslu, že byl oprávněn, aby nakládal, po případě prodejem dříví, s dřívím takovým způsobem, že se jím dříví vybavuje z mezí dosahu faktické moci majitelovy; nalézací soud naopak zjistil, že dříví v lese jsoucí, byť bylo svěřeno péči a dohledu stěžovatelově, zůstalo v držení obce Ž., že stěžovatel nebyl oprávněn prodávati větší a cennější množství dříví, že mu bylo pouze mlčky po případě dovoleno, by prodával menší množství méněcennějšího dříví a aby výtěžek odváděl pokladně obecní, že stěžovatel nemohl býti v pochybnosti o tom, že k tomu, co učinil, nemá práva, že stěžovatel jednal při prodeji dříví proti svému lepšímu vědomí, to tím spíše, kdyžtě mezi dřívím, které stěžovatel prodal, bylo také dříví větší ceny, na př. stavební dříví v ceně 3027 K 50 h, ohledně kterýchžto položek nemohl býti stěžovatel v pochybnosti, že zcizuje dříví bezprávně.

Z těchto zjištění nalézacího soudu plyne, že stěžovatel jednal vědomě bezprávně, tedy v úmyslu trestném, zákonem stíhaném nikoliv pouze v době, kdy prodejní ceny zadržoval, nýbrž již v době, kdy dříví prodával, že si tedy osvojil nikoliv prodejní ceny, nýbrž dříví, jež pak prodával, a že odcizil dříví za účelem těchto prodejů z držení obce Ž. O tom, že dříví bylo a zůstalo v držení obce až do doby, kdy si je osvojil stěžovatel, nemůže býti pochybnosti, kdyžtě zjištěno, že stěžovatel nebyl oprávněn k prodeji, že tedy držel dříví jen z příkazu a v zastoupení obce, by péčí o les a dohledem na dříví uchránil obec od újmy.

Stěžovatel porušil tedy držbu obce, nikoliv důvěru v něho kladenou. Správná jest proto kvalifikace činnosti stěžovatelovy, k níž dospěl nalézací soud, nikoliv kvalifikace, jíž se domáhá stížnost. Má-li se však výtce rozuměti tak, že se jí napadá nepřesný postup soudu, který nezjišťuje, ve kterých případech se stěžovatel mohl pokládati za oprávněna k prodeji a ve kterých jednal vědomě bezprávně, jest výtka bezpředmětna, poněvadž nalézací soud uznal bez bližšího označení stěžovatele vinným krádeže dříví v ceně 2000 K převyšující a tato cena jest překročena již cenou dříví shora uvedeného, takže se nepřesným postupem nalézacího soudu nestala stěžovateli křivda, nehledíc ani k tomu, že doslov rozhodovacích důvodů nasvědčuje závěru, že nalézací soud měl za to, že si byl stěžovatel vědom bezprávnosti prodejů.