Rt 579/1921
I. Rušení míru domovního (§ 83 tr. zák.)

II. Spadá sem i vstup zaměstnanců do kanceláře, nestal-li se ani v záležitostech pracovních ani služebních.

III. "Lidmi domácími" jsou všechny osoby, které se dle vůle majitelovy zdržují trvale nebo přechodně v domě.

IV. "Násilím" jest též násilí psychické.

(Rozhodnutí Kr I 98/21, 22.10.1921)
Z odůvodnění:
Po stránce objektivní vytýká stížnost, provádějíc důvod zmatečnosti č. 9 a) § 281 tr. ř., že v domě, o nějž jde, jsou jen kanceláře, do nichž mají volný vstup jak úředníci, tak i dělníci, na dole zaměstnaní, že svědek M., jakož i těžíři (majitelé dolu) bydlí mimo tento dům, pročež nelze prý počítati onoho svědka k domácím lidem majitele domu, a že nebylo vykonáno násilí ani na osobě svědka ani na majetku.

Stížnost jest na omylu. Byli-li stěžovatelé zaměstnanci dolu, což ostatně rozsudkem není výslovně zjištěno, byl jim vstup do kanceláře volný pouze, chodili-li tam v záležitostech pracovních nebo služebních; nemohli však předpokládati, že majitel nebo zmocněný jím zástupce souhlasí s tím, aby vstupovali do kanceláře, když tak učinili v úmyslu násilném za účelem vynucení v rozsudku zmíněných rozhodnutí dozorčího úředníka; nehledíc k tomu, že rozsudek zjišťuje, že si stěžovatelé, zejména v době vtrhnutí do kanceláře byli vědomí bezprávnosti svého jednání.

Stížnost přehlíží dále, že nehledíc k tomu, že svědek M. jakožto úředník, pověřený majitelem dolu dozorem nad dolem, byl zástupcem majitelky dolu a že proto násilí, vykonané na tomto zástupci, bylo násilím vykonaným na majiteli, pojem "lidé domácí" (§ 83) jest rozsáhlejší než pojem "společníci domácnosti" (§§ 176 II. b), 210, 281, 504 tr. zák.), a zahrnuje v sobě všechny osoby, které se dle vůle majitelovy zdržují buď trvale neb přechodně v domě, zejména dlí-li v domě, aby v místnostech, jim v domě majitelem přikázaných konali práce, majitelem domu jim uložené, jak tomu bylo u svědka M-a.

Násilím ve smyslu § 83 tr. zák. není jen násilí fysické, t.j. násilné bezprostřední vztažení ruky, nýbrž násilím jest i násilí psychické, nátlak na vůli osoby přepadené, zejména nebezpečné vyhrůžky, jež zákon nejen v §§ 81, 98, 125, 174 I. b) tr. zák. staví na roveň násilnému vztažení ruky, skutečnému násilí, skutečně vykonanému násilí, nýbrž v § 190 tr. zák. uvádí přímo jako druh násilí; správně proto nalézací soud použil zákona, shledal-li násilí také v nebezpečném vyhrožování a v tom, že svědek byl těmito výhrůžkami a celou situací, stěžovateli přivoděnou, nucen odvolati výpověď dělníka a vypověděti dozorce, k čemuž by se byl neodhodlal, kdyby nebylo bývalo nátlaku výhrůžkami a zlým nakládáním.