Rt 573/1921
Není neodolatelným donucením (§ 2, lit. g) tr. zák.), spáchal-li svědek křivou přísahu, by se vyhnul trestnímu stíhání.

(Rozhodnutí Kr I 275/21, 17.10.1921)
Z odůvodnění:
Druhou výtku opírá stížnost o vývody, že povinnost svědka, by udal pravdu, nevyžaduje, by popřípadě sám sebe vinil ze zločinu; stěžovatel měl prý volbu, by buď vypovídal a, poví-li pravdu, sám ze zločinu se vinil, nebo by se výpovědi vzdal s odůvodněním, že by se v případě pravdivé výpovědi vinil z trestného činu nebo by jako svědek vědomě potvrdil tvrzení objektivně nepravdivé, by takto vyvázl z tísně; stěžovatel byl prý tudíž ve stavu neodolatelného donucení.

Jest jasno, že tyto vývody dovolávají se okolnosti, vylučujících dle § 2 lit. g) zlý úmysl, a že jimi není uplatňován zmatečný důvod § 281 čís. 9 lit. b), nýbrž zmatečný důvod § 281 čís. 9 lit. a) tr. ř. Avšak bezdůvodně. Tvrzené neodolatelné donucení u svědka - stěžovatele nestávalo. Mohl se svědectví vzdáti a toto své rozhodnutí odůvodniti všeobecnou poznámkou, že by mu vydání svědectví bylo k hanbě; bližšího odůvodnění by soudce na něm nebyl požadoval, anť byl o ději výpovědí svědkyně A-ové a ostatními podklady a výsledky řízení, v němž A-ová a stěžovatel slyšeni byli, zpraven; donucovacími prostředky stěžovateli hrozeno nebylo. Mohl tedy vydání svědectví bez jakékoliv újmy odpírati; beze všeho nátlaku bral břímě, vypovídati jako svědek na sebe. Správně proto nalézací soud otázku, jednal-li stěžovatel z neodolatelného donucení, zodpověděl záporně.