Rt 566/1921
I. Jest právem každého občana, by zadržel osobu podezřelou z trestného činu.

II. Ustanovením § 98 tr. zák. jsou chráněna pouze jednání neb opomenutí právně závažná. Sem náleží zadržení osoby podezřelé z trestného činu.

(Rozhodnutí Kr II 232/21, 10.10.1921)
Z odůvodnění:

Nalézací soud zjistil, že obžalovaný Josef S. společně se svým synem Janem S. byl přistižen Karlem A-em při krádeži kukuřice a že, když ho Karel E. chtěl zadržeti, uchopil kus dřeva a rozpřáhl se proti Karlu E-ovi, aby na něm vynutil, by upustil od zamýšleného zadržení stěžovatelů.

Zmateční stížnost vytýká nalézacímu soudu, že nezjistil, že svědek Karel E., který není přísežným hlídačem polním ve smyslu § 68 tr. zák., byl oprávněn, aby pachatele zadržel a že tu nebylo vážného zájmu svědka E-a nebo jiných osob v § 68 tr. zák. uvedených na tom, by zadržení se stalo.

Než tyto výtky jsou bezdůvodny. Dle § 86 tr. ř. má právo učiniti oznámení o trestním činu, jenž má býti stíhán z povinnosti úřední, kdokoliv nabude o něm vědomosti. Nutným důsledkem tohoto práva jest právo, ujistiti se osobou podezřelou; právo to jest výronem všeobecného zájmu na zachování právního pořádku a pro jednotlivého občana, súčastněného ve vlastnosti člena státního celku na zájmech tohoto, jeho konkrétním právem, jež porušiti zadržené osobě dovoleno býti nemůže; právo to jest nejen uznáno a zajištěno ustanovením § 93 tr. zák., nýbrž v některých případech přímo povinností (srovnej §§ 60, 212, 473 tr. zák. a j.); je proto zcela lhostejno, byl-li svědek E. osobou, v § 68 tr. zák. zmíněnou čili nic; poukazuje-li stěžovatel k rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 26. ledna 1885 čís. 9613, přehlíží, že v případě onom se jednalo o zadržení osoby, přistižené při polním pychu, tedy při činu, který trestá nikoli soud, nýbrž obecní úřad, kdežto v tomto případě se jedná o přistižení při krádeži, tedy při činu, který trestají soudy, a že právo, zaručené trestním řádem, platným pro soudy, vztahuje se přirozeně jen na trestné činy, které trestati jsou povolány soudy.

Přisvědčiti jest stížnosti v tom, že § 98 tr. zák. chráněna nejsou jednání nebo opomenutí právně nezávažná; avšak mylné jest, co stížnost z této zásady dovozuje pro tuto věc; zadržení přistiženého pachatele nelze označiti jako čin právně nezávažný vzhledem ke shora zmíněnému zájmu státního celku a jednotlivců; v této trestní věci jest přihlížeti také k tomu, že svědek T. byl nočním hlídačem, tedy smlouvou zavázán k tomu, a majitelem odměňován za to, aby majetek chránil a škodlivé osoby zadržoval, by mohly býti zjištěny a soudu oznámeny, že zadržení osoby jednoho pachatele bylo nejvhodnějším prostředkem k tomu, aby byl vyslechnut, než se dorozumí s druhým pachatelem, který byl na útěku a nebyl poznán a by takto zjištěna byla osoba druhého pachatele, a že na zjištění obou pachatelů majitel dvoru i dle náhledu svědka E. měl zájem tím větší, an se patrně jednalo o osoby u majitele zaměstnané a majitel z jich přistižení při krádeži by mohl snad dovoditi důsledky ohledně jich propuštění.