Rt 562/1921
Krádež bankovek opatřených padělanými kolky.

(Rozhodnutí Kr I 311/21, 8.10.1921)
Z odůvodnění:

Stížnost vytýká, že bankovky, opatřené padělanými kolky, dlužno postaviti na roveň bankovkám neokolkovaným, tyto však že dle sdělení bankovního úřadu na pražské burse (jediném to středisku obchodně-finančním v československé republice) znamenány nebyly, ježto obchod neokolkovanými bankovkami nebyl dovolen; pro okruh republiky československé prý neokolkované bankovky vůbec neexistovaly a byly úplně bezcennými, ježto jediným platidlem na území republiky byly bankovky, opatřené platnými kolky československými. Nemůže prý proto vůbec býti řeči o krádeži.

Zmateční stížnost není odůvodněna. V tomto případě nezáleží na tom, zda byly ukradené bankovky zákonným platidlem, čili nic, poněvadž nalézací soud z tohoto stanoviska nevychází, nýbrž oceňuje ukradené bankovky týmiž úvahami jako každou jinou movitou věc, uváživ, že bankovky, opatřené padělanými kolky lze vyměňovati za bankovky neokolkované a že tyto lze podle běžného kursu zpeněžiti. Vyjadřuje tedy nalézací soud hodnotu ukradených bankovek platnými penězi, což jest způsob, kterým se směnná hodnota v peněžním hospodářství zásadně určuje. Jest tedy vlastně jen otázkou, zda bankovky, opatřené padělanými kolky, mohou býti oceněny v tuzemsku penězi čili nic. Skutkový děj, v rozsudku zjištěný, svědčí pro tuto okolnost. Podle zjištění nalézacího soudu vyměňovaly se bankovky, opatřené padělanými kolky, za bankovky neokolkované a neokolkované bankovky měly v kritické době kurs 43 Kč 50 h za 100 k neokolkovaných. Takto si opatřil nalézací soud správnou základnu pro hodnocení bankovek ukradených jako movitých věcí.

Poukazuje-li stížnost k tomu, že podle přípisu bankovního úřadu ministerstva financí ze dne 5. října 1920 obchod s neokolkovanými bankovkami nebyl na pražské burse, tedy v tuzemsku, dovolen, a že tedy bankovky ukradené neměly v tuzemsku vůbec směnné hodnoty, sevšeobecňuje sdělení bankovního úřadu, který naopak ve svém přípisu ze dne 6. dubna 1920 výslovně připustil, že tisícikorunové bankovky nekolkované lze prodati v některé obchodní bance za denní kurs. Výslovně jest tedy připuštěna možnost směniti je za peníze. Takto jest pro tuzemsko, a to jest jedině rozhodným, poněvadž běží o místo činu, zjištěna objektivní hodnota bankovek, stěžovatelem ukradených. Podle kursu, který nalézací soud položil za základ svého rozhodnutí a jemuž ani stěžovatel dále ničeho nevytýká, jest nepochybno, že hodnota ukradených bankovek převyšuje 2000 K, pročež jest výrok o vině obžalovaného na zločinu krádeže plně odůvodněn.

Bez významu jest veškeré další tvrzení zmateční stížnosti, že vývoz bankovek nebyl podle zákonných předpisů možným, dále, že byl zakázán dovoz a zasílání neokolkovaných bankovek rakouskouherské banky do tuzemska a proto, že byl zakázán i vývoz neokolkovaných bankovek z tuzemska do ciziny, neboť, jak již svrchu dovozeno, záleží pouze na tom, zda ukradené bankovky měly v tuzemsku směnnou hodnotu, a to bylo skutečně právem dovoděno.