Rt 552/1921
Krádež. Lhostejno, jakým způsobem naloží pachatel s věcí, již si přisvojil s vůlí, nakládati s ní jako s vlastní, a zda-li se věcí obohatí.

(Rozhodnutí Kr I 250/21, 3.10.1921)
Z odůvodnění:

Nalézací soud zjistil, že Vilém K. roznášel dne 30. dubna 1921 v Ch. pozvánky ku shromáždění, svolanému stranou národně socialistickou, že Albín F. celý balíček pozvánek v ceně 12 K K-ovi z rukou vytrhl a obžalovanému Jiřímu J. předal, že J. s balíčkem pozvánek utekl a pozvánky pak zahodil; jednání své omlouval J. tím, že prý byl toho mínění, že národně socialistická strana květnové slavnosti v Ch. uspořádati nesmí, nýbrž že to smí pouze strana sociálně demokratická.

K otázce, jednal-li J. pro svůj užitek, přisvědčil nalézací soud v úvaze, že užitek nemusí záležeti ve vlastním materielním prospěchu (užitku) pachatelově, nýbrž že jím může býti též ideelní užitek (cui prodest); J. chtěl bezprávným odnětím a zničením pozvánek prospěti své straně, tak že byla krádež nepřímo v jeho prospěchu.

Tomuto výroku odporuje stížnost, dovolávajíc se zmatečního důvodu § 281 čís. 9 lit. a) tr. ř. Dovozuje, že skutková podstata krádeže požaduje zištný úmysl; úmysl pachatelův musí prý směřovati k vlastnímu užitku, zákon požaduje nejenom vlastní užitek, nýbrž přímo užitek materielní (hmotný), prospěch na jmění; v této trestní věci však nemůže prý býti o tom řeči, že obžalovaný hleděl opatřiti ideelní užitek své straně a tím nepřímo i sobě; jednání obžalovaného prý ani nebylo s to, by přivodilo takový účinek; nesprávné jest prý tvrzení, že odnětí jakéhosi množství letáků jedné politické strany prospěje jiné politické straně, naopak prý nerozvážné jednání obžalovaného mohlo býti jeho straně jen na újmu.

Právní pojetí zmateční stížnosti jest mylné. K pojmu odnětí pro svůj (pachatelův) užitek ve smyslu § 171 tr. zák. stačí odnětí věci movité z cizího držení za účelem nakládání jí jako vlastní. Úmysl pachatelův směřuje k tomu, by protiprávně přivlastnil si movitou věc, jež je v držení jiného, proti jeho vůli. "Užitek" nebo "zisk", jenž charakterisuje úmysl pachatelův, spočívá ve skutečném přivlastnění si věci, v jejím získání, nějakého dalšího užitku se nevyžaduje. Užitek ten tkví v možnosti a vůli, nakládati cizí věcí movitou jako svou vlastní, aniž se k pojmu jeho vyžaduje, by z činu pachatelova mělo po úmyslu jeho nastati rozmnožení jeho jmění, jeho obohacení se. Jak pachatel věcí, již odejmul z držení a bez přivolení třetí osoby v úmyslu, by jí jako vlastní nakládal, pak skutečně naloží, zda jí jmění svoje rozmnoží, neb jmění jiného, neb jinému ji daruje, neb dokonce ji zničí, aneb, jak se to stalo v tomto případě, ji zahodí, jest lhostejno. Dle zjištění nalézacího soudu měly pozvánky cenu 12 K, obžalovaný je trvale odňal z držení a proti vůli majitele v úmyslu, aby s nimi nakládal jako věcí vlastní, a jsou proto splněny všechny pojmové znaky krádeže, nehledě ani k tomu, že obžalovaný patrně prospěch své strany považoval za prospěch svůj.