Rt 536/1921
Zatajení nálezu (§ 20 lit. c) tr. zák.) nestává se krádeží, zvěděl-li pachatel po nálezu, komu nalezené věci náleží.

( Rozhodnutí Kr II 58/21, 17.09.1921 )
Z odůvodnění:

Odůvodněna jest stížnost, pokud dovozuje, že skutek její soudem nalézacím zjištěný, neprávem podřaděn byl pod trestní ustanovení o zločinu krádeže, ježto opodstatňuje toliko skutkovou podstatu zločinu podvodu dle §§ 197, 201 lit. c) tr. zák.

Neboť soud nalézací, zjistiv, že obžalovaná nalezla na cestě do L. u samé Odry hodinky s řetízkem v ceně 597 K, které krátce před tím ztratil Josef N., jenž, seznav ztrátu, ihned po nich hlasitě se sháněl, shledává v jich přivlastnění skutkovou podstatu zločinu krádeže jen z toho důvodu, že majitel věcí nalezených byl obžalované znám. Než rozsudek nezjišťuje, že by majitel těchto věcí býval nálezkyni znám již v době nálezu a pojetí úmyslu, nález ten si přivlastniti.

Naopak vyplývá z důvodu rozsudku v jich souvislosti, že obžalovaná hodinky a řetízek našla a si přivlastnila, neznajíc ještě osoby majitelovy, a teprve potom, byť i po krátké chvíli, z povyku, Josefem N-em způsobeného nabyla vědomosti, že on to byl, jenž nalezené předměty ztratil. Za takovýchto okolností nelze mluviti o tom, že by byly hodinky odňaty z držení a bez přivolení majitelova. Že nalezené hodinky majiteli, seznavši ho, nevrátila, tvoří jen zatajení nálezu, náležející ku předpokladům § 201, lit. c) tr. zák. Dovršenou skutkovou podstatu tohoto méně trestného zločinu okolnost ta přeměniti nemůže ve zločin krádeže. Podřadění stěžovatelčina skutku pod §§ 171, 173, 174 II a) tr. zák. jest proto právně mylným.