Rt 531/1921
Ke skutkové podstatě zločinu utrhání na cti se vyžaduje, by si byl pachatel vědom nepravdivosti svého udání.

( Rozhodnutí Kr I 30/21, 13.09.1921 )
Z odůvodnění:

Ke skutkové povaze zločinu utrhání na cti dle § 209 tr. zák. se po subjektivní stránce vyžaduje, by pachatel byl si vědom nejen dosahu svého jednání, nýbrž též toho, že jeho udání u vrchnosti není pravdivým.

K přičítání zmíněného zločinu obžalované bylo by proto zapotřebí, by jí bylo známo, že Josef Š. vraždy, z níž byl viněn, nespáchal, a by přes toto vědomí a proti vlastnímu přesvědčení obvinila ho u vrchnosti ze spáchání vraždy. Naproti tomu by nebylo oprávněným odsouzení obžalované pro uvedený zločin, kdyby bylo jisto, že udání proti Š-ovi učinila snad z nerozvážnosti nebo lehkomyslnosti, nicméně však bezelstně. Takováto lehkomyslnost opodstatňovala by sice hrubé zavinění, nedosahovala by však stupně zlého úmyslu, jakého je zapotřebí ku zločinu dle § 209 tr. zák.

Beztrestnou by byla obžalovaná jen tehdy, kdyby se byla obmezila pouze na sdělení toho, co slyšela od lidí ve vlaku o věci té vypravovati. Ona však šla dále, dovozovala ze slyšeného vypravování samostatné důsledky, tváříc se, jako by mohla o pachateli a jeho činu udati důležité okolnosti, ačkoli pachatele vůbec neznala a o jeho činu z vlastní zkušenosti ničeho nevěděla.