Rt 528/1921
I. Jest "násilným vpádem" ve smyslu § 83 tr. zák., když větší počet osob bezprávným způsobem - byť by si nebyl vynutil vstup přímými násilnostmi proti lidem nebo věcem - si na cizím pozemku počíná tak, že jakýkoliv odpor osob oprávněných již předem jeví se býti marným.

II. Není třeba, by doznání obžalovaného (§ 46 lit. h) tr. zák.) bylo upřímné.

( Rozhodnutí Kr I 698/21, 10.09.1921 )
Z odůvodnění:

Trestní zákon, ač v deváté hlavě (§§ 76-100) pod společným záhlavím "o veřejném násilí" shrnuje řadu rozličných skutkových podstat, nepodává nikde jednotného výkladu pojmu násilí; neučinil toho, ježto skutkové podstaty, normované v hlavě deváté, jsou rozličny co do druhu právních statků, které mají býti chráněny, a ježto proto bylo rozlišováno i v tom, čeho jest zapotřebí k ochraně toho kterého právního statku co do způsobů a prostředků, kterýmiž naň možno útočiti.

Z okolnosti, že zákon v různých paragrafech deváté hlavy používá různých výrazů co do způsobu, jakým zločin se páše, nelze proto ničeho dovozovati pro rozbor pojmu toho kterého výrazu, jehož používá zákon k označení způsobu, jímž se zločin páše, nýbrž tento rozbor se musí díti ze smyslu toho kterého výrazu dle obecné mluvy, při čemž ovšem jest hleděti k povaze právního statku, jehož poškození (po případě i ohrožování) má býti zákonem čeleno.

Ustanovení § 83 tr. zák. chrání pokojné držení nemovitostí (pokud se týče i práv, na nemovitost se vztahujících),, tedy právní statky, jichž povaha, zejména větší prostorová rozsáhlost jednak činí útoky jednotlivců méně nebezpečnými, ba přímo nepravděpodobnými, jednak ale též stěžuje účelnou jich obranu; držení nemovitosti neb práva k němu se vztahujícího může býti přerušeno jen na místě samém osobami, do nemovitosti neb na ni se dostavivšími; o fysické překážky, vstup na nemovitost znemožňující neb stěžující, zpravidla není již předem postaráno. Těchto hledisek jest proto dbáti při výkladu pojmu násilného vpádu; jim odpovídá i obecná mluva.

Dostaví-li se zástup lidí, který dle stávajících okolností jest v přesile, na pozemek neb statek, aby si osvojil právo na př. cesty neb pěšiny nebo čerpání vody - ať si pro domnělý nárok na toto právo neb z pouhého záští - a je-li z chování zástupu patrno, že je odhodlán zdolati odpor, kdyby byl kladen, i násilím, označuje obecná mluva takovýto nenadálý, bezprávný, nepřátelský postup jako násilný vpád; násilnost spočívá v množství osob, v jich spolčení, v bezprávném jich úmyslu; jakýkoliv odpor by byl marný, ba snad i povážlivý, rád či nerad ustupuje majitel pozemku takovému zástupu, který mu sic e tělesně neubližuje, který však jest mocí svou silnější a proti němuž, aby chránil neporušenost svého majetku, není s to vystoupiti.

Dle obecné mluvy jde tudíž o násilný vpád již tehdy, když větší počet osob bezprávným způsobem, byť by si nebyl vynutil vstup přímými násilnostmi proti lidem nebo věcem, si na cizím pozemku počíná tak, že jakýkoliv odpor osob oprávněných již předem jeví se marným.

Správně tedy podřadil nalézací soud činnost obžalovaných pojmu násilného vpádu, kdyžtě zjistil, že hromadné dostavení se tak značného počtu osob a kategorický způsob jich vystupování vzhledem k situaci a panujícím poměrům v době, kde na různých místech zabírány byly dělnictvem velkostatky, považovány byly všemi orgány velkostatku, vědoucími, že proti jednání takového počtu lidí by se ničeho nesvedlo a že tudíž každý odpor by byl marným, za nátlak, jemuž dodáván byl důraz ústy mluvčího prohlášením shora zmíněným a kterému orgánové velkostatku podlehnouti musili z důvodné obavy, aby nedošlo ke skutečným násilnostem.

Státní zastupitelství vytýká v odvolání, že prý bylo neprávem použito mimořádného práva zmírňovacího dle § 54 tr. zák. a poukazuje mimo jiné též k tomu, že tu není polehčující okolnosti doznání (§ 46 lit. h) tr. zák.), poněvadž obžalovaní nedoznali upřímně trestného činu, nýbrž doznávali pouze skutkové okolnosti. Než nalézací soud zjistil, že všichni obžalovaní doznali podstatné okolnosti činu, zejména také úmysl a společné jednání a doznání to bylo nalézacímu soudu jedním z průvodních prostředků, na nichž založil svoje přesvědčení o jejich vině. Právem proto přiznal všem obžalovaným polehčující okolnost doznání dle § 46 lit. h) tr. zák., neboť by doznání to bylo upřímné, jak odvolání mylně za to má, zákon nežádá.