Rt 522/1921
I. Ku zločinu velezrády vyhledává se úmysl nesporně velezrádný (t. zv. dolus coloratus).

II. K pojmu násilí ve smyslu § 58 lit. b) tr. zák. Činnost sama nemusí býti násilnou, jen když směřuje k násilné změně formy vládní.

III. Zločin dle § 65 lit. b) tr. zák. či pouhý přečin dle § 300 neb 305 tr. zák.?

IV. Ke skutkové podstatě zločinu dle § 65 lit. b) tr. zák. stačí vybízení k neposlušnosti proti opatřením úřadů bez ohledu na to, jakým způsobem jich nemělo býti uposlechnuto.

V. Pokud nelze považovati za odůvodněnou (§ 98 lit. b) tr. zák. stávku. Pod ochranou § 98 lit. b) tr. zák. jsou zahrnuty i případy, kdy má býti zasažen majetek, jenž jest pod ochranou toho, na němž se určitý úkon nebo opomenutí vynucuje.

( Rozhodnutí Kr I 702/21, 6.08.1921 )
Z odůvodnění:

Soud nalézací neuznal dle obžaloby, domáhající se odsouzení všech obžalovaných pro zločin velezrády dle § 58 lit. b) a c) tr. zák. podstatně z toho důvodu, že v akčním programu sociálně demokratické levice lze spatřovati pouze projev politického přesvědčení, jenž vymyká se přísnému hledisku stanovení trestního zákona o velezrádě a že provádění takového politického programu jest dovoleným potud, pokud prostředky k tomu volené neodporují platným ustanovením trestního zákona. Z úvahy té vycházeje neshledal soud nalézací v činech jednotlivých obžalovaných ani jednotlivě ani ve spojitosti, pokud činy ty nevybočily v násilnosti nebo konkrétní nabádání k násilnostem, v rušení veřejného pořádku a ve svádění vojínů ku porušení služební povinnosti, ani zločinu zemězrady ani jiného činu trestného. Pokud však jednotlivými činy obžalovaných takové vybočení se stalo, nenabyl nalézací soud přesvědčení, že jednání těchto jednotlivých obžalovaných by bylo směřovalo k násilné změně formy vládní nebo ke způsobení vzpoury a války občanské uvnitř státu. Avšak i když jednotlivé činy tohoto účelu velezrádného, tedy skutkového znaku zločinu velezrády dle § 58, b), c) tr. zák. postrádají, přestupují přece zákon, a pokud se tak stalo, uznal soud jednotlivé obžalované vinnými různými trestnými činy (§ 65 lit. b), § 87, § 98 lit. b), § 222, § 300 tr. zák.), obžalované pak, u nichž viny v tomto směru neshledal, z obžaloby sprostil. Státní zastupitelství podalo proti rozsudku - původně proti celému, později obmezilo se pouze na odsuzující část - zmateční stížnost v tom směru, že nebylo vyhověno obžalobě ve smyslu velezrády a dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 5 a 10 § 281 tr. ř.

Pokud jde o nesprávné právní podřadění trestných činů po zákon, uplatňuje zmateční stížnost důvod čís. 10 § 281 tr. ř., spatřujíc v jednání obžalovaných, jež dle zjištění rozsudku v odpor vzatého mělo za účel urychlení akčního programu sociálně-demokratické levice, zločin velezrády.

Dlužno si nejprve objasniti pojem velezrády. Obžaloba zněla na případy b) a c) § 58 tr. zák. Zločinu dle § 58 lit. b) tr. zák. se dopouští ten, kdo něco předsevezme, co bylo k tomu nastrojeno, by se forma vlády násilně změnila, a zločinu dle § 58 lit. c) tr. zák., kdo něco předsevezme, by (kromě jiných případů, o něž zde neběží), se způsobila nebo zvětšila vzpoura nebo válka občanská uvnitř.

Zrušovací soud souhlasí s názorem generální prokuratury, že pro trestnost velezrády dle § 58 lit. b) tr. zák. jest lhostejno, jakými prostředky bylo postupováno, že činnost sama nemusí býti násilnou, jen když směřuje k násilné změně formy vládní.

A tu třeba zabývati se otázkou, zda akční program levice sociálně-demokratické, jehož urychlené provedení zamýšlely prosincové události, obsahoval změnu formy vlády a zda změna ta měla býti násilnou. K prvé otázce dlužno přisvědčiti. Slova provolání: "uchopení se politické moci", "převzetí státní moci" zřejmě naznačují, že levici sociálně-demokratické šlo o změnu formy vládní. Leč nelze se přikloniti k mínění, že by tu šlo o změnu násilnou.

Pojem násilí nelze vykládati tak široce, jak činí na př. Finger (Strafrecht II. 786), jenž pokládá za násilnou každou změnu, která se neděje cestou ústavní a již neprovádějí činitelé, kteří jsou k tomu ústavou povoláni. Tak daleko nelze jíti, naopak dlužno za násilnou změnu pokládati pouze takovou, jež by způsobem svého provedení vzala na sebe ráz násilí, totiž hrubé hmotné síly, která by brutálními prostředky přemohla odpor občanů a činitelů jinak smýšlejících. V tomto smyslu nejvíce by se přibližovala pojmu násilí slova: "akce mass", uvedená ve zmíněném programu.

Leč ani akci mass nelze všeobecně vždy a na každý způsob pokládati za násilnou. Pevná organisace mass mohla by snad docíliti, že massy při provádění akce nedají se strhnouti k žádným násilnostem, nýbrž že provedou svůj úkol ukázněně. Nelze tudíž po tomto omezujícím výkladu pojmu "násilné" změny formy vládní dospěti k tomu, že by akční program sociálně demokratické levice, již sám o sobě vyčerpával skutkovou povahu zločinu velezrády dle § 58 lit. b) tr. zák.

Způsob velezrády dle § 58 lit. c) tr. zák., v našem případě vzpoura a občanská válka, rovněž není prokázán. V činech obžalovaných, jak byly zjištěny soudem nalézacím, nelze spatřovati jednání, mající za účel způsobiti nebo zvětšiti vzpouru neb občanskou válku. V onom směru bylo by lze mluviti o vzpouře jen tehdy, kdyby jednání pachatelů mělo za účel postaviti se úřadům na odpor. O to však v případě tomto nejde. Jest sice pravda, že při zamýšleném provádění akčního programu mohlo dojíti ku střetnutí se s úřady, to však nebylo vlastním účelem pachatelů, a na to se po stránce subjektivní úmysl jejich nevztahoval, jež nestačí při zločinu tomto ve formě pouhého dolu eventuálního. Totéž platí ohledně vznícení občanské války. I když snad při provádění akčního programu bylo by došlo k odporu ostatních tříd obyvatelstva, nelze přece tvrditi, že účelem jednání pachatelů bylo by bývalo vystupovati fysickou mocí proti těmto vrstvám obyvatelstva a tím vznítiti občanskou válku. Ve směru subjektivním vyžaduje se ku zločinu velezrády úmysl, přivoditi účinky, uvedené v § 58 tr. zák. Při zjišťování úmyslu toho třeba postupovati s největší obezřetností. Jdeť o zločin nejtěžšího rázu, kde i jednání, jež jindy je pouhým pokusem neb jednáním přípravným, stíháno jest těžkými tresty.

Stát chtěl a chce chrániti svou existenci a proto přísná ustanovení o velezrádě se vyskytují jak ve starších zákonnících, tak i v právu platném a v nejnovějších osnovách. Aby však pachatel mohl býti uznán vinným velezrádou, jest třeba, by úmysl velezrádný byl zjištěn nade vši pochybu, musí zde býti úmysl nesporně velezrádný (ve smyslu doktriny t. zv. dolus coloratus) a nestačí pouhý dolus eventualis. Leč soud nalézací úmyslu tohoto u žádného z obžalovaných nezjistil, naopak jej výslovně vyloučil. Ve zjištění rozsudku, že obžalovaným šlo o urychlené provedení akčního programu, není ještě nikterak obsaženo, že úmysl jich nesl se k uskutečnění cílů § 58 lit. b) a c) tr. zák. zakázaných, jak shora při posuzování objektivní stránky činu bylo dolíčeno. Soud nalézací zjišťuje pouze úmysl, nesoucí se k činům, jimiž byli obžalovaní uznáni vinnými, nikoliv však úmysl velezrádný. Nešlo dle skutkových zjištění nalézacího soudu o násilnou změnu formy vládní, nýbrž pouze o jednotlivé násilné činy, při nichž úmyslu velezrádného nebylo. Tímto skutkovým zjištěním byl i nejvyšší soud vázán a bylo tudíž zmateční stížnost státního zastupitelství zavrhnouti jako neodůvodněnou.

Zločinu dle § 65 lit. b) tr. zák. dopouští se "kdo způsobem tam naznačeným vybízí, podněcuje nebo svésti hledí k neposlušnosti, ke vzpouzení se nebo k odporu proti zákonům". Při tom zákon nerozlišuje, zda jde o předpis práva trestního či práva civilního (sr. Finger II § 134, str. 846).

Leč v obou případech jest splněna skutková podstata rušení veřejného pokoje. Po stránce objektivní vybízí se tvrzením, že "státní úřady pokouší se dělnictvu uloupit majetek" přímo odporu proti opatřením veřejných úřadů. Tvrzení takové, uveřejněné v době plné kvasu ve velmi rozšířeném denníku jest zápalnou látkou, jež snadno najde odezvy a uskuteční tak cíl, k němuž jí bylo použito, totiž vzepření se proti opatřením úřadů. O pouhé kritice nelze mluviti, bylo-li výroku takového užito vědomě k rozvášněnému davu. Zrušovací soud připouští, že pachatel měl na mysli odebrání lidového domu sociálně demokratické levici, leč ve stylisaci výroku nelze spatřovati pouhou kritiku, nýbrž zřejmý úmysl ve směru právě vylíčeném.

Totéž platí ohledně výroku "hanba buržoasním zákonům". provolá-li se někomu hanba, vybízí se tím k odporu proti němu. Zákony buržoasními rozumí se dle názorů směru stěžovatelova zákony nyní platné, bylo tudíž i touto výzvou vybízeno k odporu proti platným zákonům. Poukaz zmateční stížnosti k tomu, že hesla podobná bývají nosena při dělnických průvodech, pachatele nijak neomlouvá. I takové činy jsou trestny. Úmysl pachatelův byl zjištěn soudem nalézacím a jest proto odsouzení odůvodněno.

V čísle 195 ze dne 11. prosince 1920 vyzývá se v článku "Zemědělskému dělnictvu" k různým opatřením, zejména k ustanovení dělnických rad, jež zaberou velkostatky, nedovoluje se až na další vývoz obilí a zakazuje zcizování ostatního inventáře. Zmateční stížnost mluví zde nejprve způsobem naprosto nejasným a jakési nepřípustné konkurenci zločinu dle § 65 lit. b) tr. zák. se zločinem dle § 222 tr. zák. Zmateční stížnost však přezírá, že odsouzení pro § 65 lit. b) týká se části článku "Zemědělskému dělnictvu", kdežto odsouzení pro § 222 tr. zák. týká se zcela jiného článku v témže čísle uveřejněného, o němž bude řeč později.

Ohledně výzvy k zemědělskému dělnictvu uvádí pak zmateční stížnost, že nelze v ní spatřovati zločinu rušení veřejného pokoje, ježto jde pouze o sdělování programu určité politické strany. S názorem tímto nelze souhlasiti. Ve výzvě, jak v článku byla uvedena, jest zcela zřejmě vybízeno k neposlušnosti proti zákonům (zabrání velkostatků) a k opatřením úřadů (znemožnění rozdělování plodin zemědělských zákazem vývozu obilí) a nelze trestnost činů těch vyloučiti tvrzením, že postup takový byl obsažen v programu určité politické strany.

Totéž, co sub c) uvedeno, platí též o dalším článku uveřejněném v čísle 196 ze dne 12. prosince 1920, v němž vybízeno k obsazení továren a zabrání velkostatků, neboť jde zde o činy, odporující zákonu, a vybízení k nim zakládá skutkovou podstatu zločinu dle § 65 b) tr. zák. Zmateční stížnost uvádí, že v právě vylíčených činech stěžovatele bylo by lze spatřovati nejvýše přečin dle § 300 tr. zák. Leč tomu není tak. Přečin dle § 300 tr. zák. týká se zlehčování nařízení úředních, popuzování k nenávisti a opovrhování úřady, a liší se od § 65 lit. b) tr. zák. tím, že pachatel přestává na tomto zlehčování atd., nemaje hlubšího úmyslu vybízeti, podněcovati nebo sváděti k neposlušnosti, ke vzpouzení se nebo odporu proti zákonům a nevybízí k protizákonné remeduře proti napadenému nařízení. Ve výrocích obžalovaného nelze však spatřovati této lehčí formy deliktní z důvodů shora uvedených, což platí jmenovitě též o výroku, že státní úřady pokoušejí se uloupit dělnictvu majetek.

Zmateční stížnost obžalovaného Z. vytýká rozsudku nejasnost a neúplnost především v tom směru, že nalézací soud zjistil sice, že obžalovaný sepsal a rozšířil provolání ústřední dělnické rady a že je podepsal, a zjistil inkrimovaný obsah tohoto provolání, neuvažoval však vůbec o tom, v čem konkretně spočívalo vybízení, podněcování a svádění k neposlušnosti a odporu proti zákonům a opatřením veřejných úřadů, jehož se prý obžalovaný dopustil. Dle názoru zmateční stížnosti nelze shledávati skutkovou podstatu § 65 lit. b) tr. zák. v tom, že sepsal-li a rozšířil-li obžalovaný provolání, že z kladenských dolů nesmí býti vypraven ani jeden vagon uhlí a vše musí býti sypáno na hromady, že v případě, kdyby výstraha ta nepomohla, má býti akce zostřena, a že zločin dle § 65 tr. zák. mohl by býti spatřován teprve v tom, nemělo-li býti výsledků dosaženo prostředkem dovoleným, stávkou, nýbrž neposlušností a odporem proti zákonům a opatřením veřejných úřadů, kteréžto okolnosti však nebyly zjištěny. Zmateční stížnost není odůvodněna.

Dle názoru soudu kasačního již tím, že obžalovaný vybízel, by uhlí bylo sypáno na hromadu a nevyváženo z Kladna, vybízel k neposlušnosti proti opatřením úřadů správních, jimiž regulována byla správná repartice uhlí, potřebného k udržení průmyslu a provozu železničního. Bylo tedy úplně zbytečno zjišťovati dále, jakým způsobem měla býti zmařena opatření úřední, kdyžtě k naplnění skutkové podstaty zločinu dle § 65 lit. b) tr. zák. stačí vybízení k neposlušnosti proti opatřením úřadu bez ohledu na to, jakým způsobem jich nemělo býti uposlechnuto. Obžalovaný dal svému úmyslu výraz prohlášením shora uvedeným. Dalšími pak slovy: "jsme odhodláni - dělnictvo", bylo dělnictvo přímo vybízeno k odporu proti zákonům.

Z důvodu čís. 9 a) § 281 tr. ř. vytýká zmateční stížnost rozsudku, že soud nezjistil, pokud jde o zločin dle § 98 lit. b) tr. zák. pachatelova úmyslu vynutiti na ohroženém konání, trpění neb opomenutí, čímž prý není splněna skutková podstata § 98 lit. b) tr. zák., nemluvíc o zákonných momentech dalších, které prý splněny nejsou. Leč v rozsudku soudu nalézacího jest výslovně zjištěno, že obžalovaný vyhrožoval Antonínu R-ovi, přednostovi okresní politické správy na Kladně, v úmyslu, by na něm vynutil opomenutí zamýšleného zavření tiskárny. Jest tudíž výrok soudu v tomto směru bezvadným.

Při ústním líčení o zmateční stížnosti namítal obhájce ještě, že nelze mluviti o vydírání, poněvadž obžalovaný hrozil zastavením práce a jeho důsledky, tudíž prostředkem , k němuž jest dělnictvo oprávněno a že nešlo o majetek Antonína R-a, proti němuž měla vyhrůžka směřovati, nýbrž o majetek cizí, nepodléhající ochraně § 98 lit. b) tr. zák.

Pokud se týče prvé námitky, nelze uznati, že by stávka byla v každém případě prostředkem dovoleným, zejména ohrožuje-li základy státní správy, a jmenovitě nelze uznati za odůvodněnou stávku a s tím spojené ohrožení dolů z pouhého důvodu, že úřad chce přikročiti k úřednímu zakročení (sr. Finger II. str. 236, pozn. 231 a). Ani druhá námitka není oprávněna. Ministerský rada R. měl mocí svého úřadu pod ochranou doly, byť tyto náležely komukoliv. Jeho povinností bylo odvrátiti od nich veškerou škodu. Tím, že mu obžalovaný hrozil, bude-li zavřena tiskárna "Svobody", že budou doly zatopeny a pece uhasnuty, působil na něho, by zlomil jeho vůli, směřující k uzavření tiskárny. Zákon v § 98 lit. b) tr. zák. neobmezuje vyhrožování pouze na ty případy, kdy směřuje přímo proti tomu, na němž má býti něco vynuceno, nýbrž zahrnuje sem i případy, kdy vyhrožované zlo mělo zasáhnouti jiné osoby (kromě rodiny atd.) pod ochranou jeho jsoucí, tedy též případ, měl-li býti zasažen majetek těchto osob. Jest úplně v duchu zákona, vztahuje-li se ochrana i na majetek, jenž jest pod ochranou ohroženého, třebas by osoby, jichž majetek jest vlastnictvím, samy nestály pod jeho ochranou, to tím více v našem případě, kde jde ponejvíce o osoby právnické.

Obžalovaný F. byl uznán vinným zločinem dle § 65 lit. b) tr. zák. proto, že na schůzi pronesl slova: "Když vám to nedávají sami, jděte a vezměte si to. Naší armády se báti nemusíte, ta do vás stříleti nebude, ta je znemravnělá a znekázněná". Zmateční stížnost uplatňuje proti odsouzení důvod čís. 10 § 281 tr. ř. spatřujíc v jednání stěžovatelově pouze přečin dle § 305 tr. zák., ježto prý jde o pouhé všeobecné schvalování a nabádání k trestným činům, kdežto k § 65 lit. b) tr. zák. jest třeba výslovného vyvolávání vzpoury nebo odporu proti zákonům a nařízením veřejného úřadu.

Zrušovací soud nesdílí tohoto názoru. Zločin dle § 65 lit. b) tr. zák. a přečin dle § 305 tr. zák. jsou trestnými činy, jež směřují proti státu. Liší se od sebe tím, že v oblast § 305 tr. zák. spadají všeliká všeobecná vyzvání, vztahující se sice k zapovězeným činům, jež však jsou proto méně nebezpečna, poněvadž jednání, k nimž vyzýváno, nejsou blíže označena. Výzva ve smyslu § 305 tr. zák. může vzbuditi náladu směřující proti zákonům, výzva dle § 65 lit. b) tr. zák. má však vyvolati rozhodnutí, by nebylo uposlechnuto určitého zákona. § 305 tr. zák. vychází z toho hlediska, že mají zůstati nedotčenými jisté společenské a mravní základy společenstva, jež tvoří pevnou oporu právní jistoty. Směřuje-li však výzva k neposlušnosti proti určitému zákonu, jest v ní spatřovati zločin dle § 65 lit. b) tr. zák. (sr. Finger II. str. 849). V případě, o nějž jde, bylo užito tak význačných slov, že v imperativní výzvě: "Když vám to nedávají sami, jděte a vezměte si to!" nutno spatřovati útok proti autoritě určitého zákona a jde zde tudíž o zločin dle § 65 b) tr. zák.