Rt 517/1921
Zjednanou vraždu (§ 135 čís. 3 tr. zák.) páše každý, kdo k ní navádí.

( Rozhodnutí Kr I 594/21, 23.07.1921 )
Z odůvodnění:

Zmateční stížnost míní, že činnost obžalované, nevykazující prý ničeho, co by bylo lze nazvati zjednáním vraždy, neměla býti podřaděna pod ustanovení § 135 čís. 1 a 3 tr. zák., nýbrž pod sankci § 137 tr. zák., který stíhá jen činnost vzdálenější, o jakou tu prý nanejvýše jde, a v němž je stanoven trest těžkého žaláře mezi 10 a 20 roky, jenž by přicházel v úvahu.

Na to dlužno však odvětiti, že pojmu zjednané vraždy odpovídá vzhledem ku znění zákona: "kdo k ní (vraždě) byl najat neb jiným způsobem od někoho pohnut", každá vražda spáchaná z návodu a že v § 5 tr. zák. příkladmo jen uvedená činnost toho, kdo zlý skutek nastrojil nebo k němu úmyslně příčinu dal (tak zv. intelektuelního původce), spadá nepochybně pod pojem zjednání. Tomu nasvědčuje zřejmá souvislost § 135 čís. 3 tr. zák. s § 119 tr. zák. z roku 1803, zejména však s dvorním dekretem ze dne 10. října 1807 sb. z. s. čís. 820, vydaným k poslednějšímu paragrafu, kde se prohlašuje každý způsob intelektuelního původcovství za případ zjednané vraždy. Správnosti hořejšího názoru neodporuje nikterak ustanovení § 137 tr. zák., naopak jen ho potvrzuje; stavíť tento paragraf napomáhání k vraždě jiným, v § 5 tr. zák. obsaženým, vzdálenějším způsobem na rozdíl od návodu a přímého spolupachatelství, o nichž je řeč v § 136 tr. zák.

Z toho plyne, že zjednaná vražda jest vraždou spáchanou z návodu a že návod k ní dlužno tudíž pokládati za zjednání. Vůči zjištěním rozsudku nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že obžalovaná naléháním, vyzýváním, přemlouváním a výhružkou, že sobě a dětem udělá smrt, pohnula (navedla) Františka T-a k tomu, by spáchal vraždu na jejím manželi, tudíž ho dle mluvy zákona k ní zjednala. Nalézací soud použil proto na jednání stěžovatelčino správně ustanovení § 136 tr. zák. a odsoudil ji právem k trestu tam vyslovenému.