Rt 505/1921
Po pojem podvodu nelze podřaditi šálivé jednání, třebas z něho vznikla škoda, není-li prokázaný úmysl, poškoditi někoho.

( Rozhodnutí Kr 931/20, 9.07.1921 )
Z odůvodnění:
Nalézací vyslovuje sice, že zlý úmysl obžalovaného při jeho jednání jest prokázán, avšak z důvodů ve směru tomto uvedených nelze spolehlivě seznati a rozsudek ani dostatečně nezjišťuje, zda obžalovaný měl v době spáchání činu úmysl potřebný dle §u 197 tr. zák., by někdo, zde vojenský erár, na svém majetku škodu utrpěl.

A přece závisí posouzení toho, vyčerpává-li jednání obžalovaného skutkovou podstatu podvodu, v prvé řadě na otázce, zda směřoval úmysl obžalovaného k tomu, by někomu škodu způsobil. Jen v případě kladné odpovědi na tuto otázku přišly by ostatní znaky podvodu k úvahu.

Předsevezme-li proto pachatel nějaké šálivé jednání bez prokazatelného úmyslu škoditi, nedovoluje možnost škody nastalé bez tohoto úmyslu ještě, by jeho jednání se podřadilo po pojem podvodu.

Úmysl škoditi může arci vycházeti nepřímo na jevo z úmyslu pachatelova, zjednati si prospěch na újmu někoho jiného.

Takovýto závěr vylučuje však v tomto případě zjištění soudu, že peníze získané závadnou manipulací, plynuly do fondu na zlepšení stravy mužstva dělostřelecké baterie X., že jich bylo k tomuto účelu použito a že obžalovaný z tohoto sám neměl osobně žádného prospěchu. Jinakých pak skutečností, jež by nasvědčovaly zmíněnému úmyslu, rozsudek nezjišťuje, ba není z něho ani patrno, byl-li obžalovaný vůbec vědom, že poškozuje vojenský erár, kdyžtě peněz bylo použito ku zlepšení stravy mužstva, v kteréžto příčině velitel baterie sám seznal, že přilepšení bylo tehda třeba, ježto strava byla nuzná a nedostačovala.

Nalézacímu soudu bude třeba při řešení řečené otázky přihlížeti náležitě ku zodpovídání se obžalovaného a zejména uvážiti, nebyl-li obžalovaný v dobré víře utvrzen chováním velitele baterie.