Rt 498/1921
"Veřejnými záležitostmi" ve smyslu § 105 tr. zák. jsou ty, jež se dotýkají přímo buď zájmů státu neb alespoň veřejným právem chráněných zájmů určitého kruhu státních občanů.

( Rozhodnutí Kr I 875/20, 4.07.1921 )
Z odůvodnění:

Zjištěno je, že obžalovaný sliboval přednostovi stanice, že mu přenechá předválečné látky 1 m po 8 K nejlepší jakosti, jen aby mu nedělal potíže a jen aby mu to (totiž zabavené potraviny) pustil.

Právem spatřil nalézací soud v tomto zjištěném ději skutkovém svádění ve smyslu § 105 tr. zák., poněvadž obžalovaný chtěl slibovaným darem docíliti toho, by staniční přednosta neřídil se v záležitosti výlučně důvody věcnými a příslušnými předpisy, nýbrž ohledy blahovůle, vykoupené darem. V takovémto postupu přednosty stanice musila by zajisté spatřována býti hrubá stranickost a porušení úředních povinností, jež ho zavazují, by jednal jen tak, jak předpisy nařizují. Je proto nesprávným tvrzení stížnosti, že obžalovaný nežádal od přednosty nic nezákonného, naopak že chtěl ho jen pohnouti k tomu, by plnil svou povinnost.

Za veřejné záležitosti ve smyslu zákona dlužno pokládati takové, které se dotýkají přímo buď zájmů státu celého neb aspoň veřejným právem chráněných zájmů určitého kruhu státních občanů a které nejsou přikázány soudům ku konečnému vyřízení. nemůže býti nejmenší pochybnosti, že v tomto případě šlo o takovou veřejnou záležitost. Citelný nedostatek předmětů potřeby, zvláště potravin, způsobený mimořádnými válečnými poměry, měl v zápětí, že zásobování obyvatelstva dělo se a ještě se děje dle určitého vyživovacího plánu, státem upraveného, a že zejména nejnutnější předměty potřeby, jako obilí, mouka a moučné výrobky atd., byly podrobeny hospodářství státnímu, vázanému, a že pro převod jejich do spotřeby stanoveny určité cesty, jichž nešetření bylo stíháno přísnými tresty.

Dotýká se proto zajisté v nejvyšší míře shora zmíněných veřejných zájmů, by onen vyživovací plán nebyl protizákonnými činy rušen a nebylo tak ohrožováno zásobování obyvatelstva, a dotýkalo se těchto zájmů nepochybně, když obžalovaný bez potřebného úředního povolení, tedy neoprávněně, chtěl značné množství potravin vyvézti z jednoho okresu do druhého.

Nemůže také býti sporu o tom, že spadalo pod zákonný znak "rozhodování", když šlo o to, má-li přednosta stanice zabavené zásoby obžalovanému vydati či nikoli.