Rt 490/1921
Beztrestnost dle § 2 lit.g) tr. zák. nelze přiznati tam, kde hodnota statku obětovaného je nepoměrně vyšší než hodnota statku zachráněného.

( Rozhodnutí Kr I 33/21, 23.06.1921 )
Z odůvodnění:

V tomto případě však strach před rodiči, zvláště otcem, obžalovanou tvrzený, i kdyby dosáhl sebevyššího stupně, nemůže zakládati neodolatelného donucení dle § 2 lit. g) tr. zák. Neodolatelným donucením ve smyslu tohoto zákonného ustanovení dlužno rozuměti případ střetnutí se zájmů nebo povinností, v němž může jednající zachrániti sebe nebo jiného před těžkým a bezprostředním nebezpečenstvím pouze tím, že se dopustí činu, trestním zákonem zakázaného.

Příčinou tohoto stavu nouze mohou býti nejen živelní pohromy, útoky zvířat nebo osob nepříčetných, nýbrž i násilí psychické (vis compulsiva), t.j. vyhrůžka, v každém případě však se vyhledává, má-li nouze omlouvati, úměrnost statku obětovaného a zachráněného.

Proto nelze přiznati beztrestnost tam, kde hodnota statku obětovaného je nepoměrně vyšší než hodnota statku zachráněného. V případě, o nějž tu jde, obžalovaná vůbec netvrdila, že jí otec hrozil nějakým zlem pro případ, že by měla nemanželské dítě, nýbrž tvrdila pouze, že obětovala život dítěte jen proto, aby se zachránila před výčitkami rodičů, jichž se, ať již právem či neprávem, obávala.

Avšak pouhý strach před výčitkami nezakládá stavu nouze, není-li zde psychického donucování osobou třetí, nepoměr obou statků (život dítěte, shoda s rodiči) pak je tak zřejmým, že nutno předem vyloučiti beztrestnost, obětuje-li se statek nejvyšší hodnoty za cenu osobního pohodlí a příjemnosti pachatelovy.