Rt 4762/1933
Překročil-li učitel meze své disciplinární pravomoci a způsobil žákovi poškození na těle, nemůže se dovolávat beztrestnosti.

Obžalovaný L. M., učitel, udeřil na dvoře školní budovy o přestávce žačku Z. T. rukou do obličeje tak, že ji poranil. Poranění se zhojilo do 8 dní. Oba soudy nižších stolic odsoudily obžalovaného pro přečin lehkého ublížení na těle podle § 301 tr. zák.

Nejvyšší soud zmateční stížnost obžalovaného zamítl.

(Rozhodnutí ze dne 26.08.1933 , Zm IV 362/33)
Z odůvodnění:
Proti rozsudku vrchního soudu ohlásil obžalovaný L. M. zvoleným obhájcem zmateční stížnost z toho důvodu, neboť jako správci školy přísluší mu kárné právo. Za tento čin nemůže být potrestaný. Zmateční stížnost je však bezzákladná. Nejvyšší soud poukazuje na to, že je nepochybné, že učitel žáky, kteří jsou mu k vyučování svěření, v případě, že by porušili školní řád a kázeň, může disciplinárně potrestat, poněvadž bez tohoto oprávnění svoje povolání (vyučovat a vychovávat chovance) by nemohl zastávat a školní řád a kázeň by nemohl udržet.

Učiteli - podle toho - vůči jeho chovancům bezpochybně přísluší určité disciplinární právo a platné zákony a nařízení tuto disciplinární moc učitele i výslovně uznávají. Avšak toto disciplinární právo se nerozšiřuje na tělesné trestání chovanců a nedovoluje takové zlé nakládání s chovanci, z kterého nastane tělesné ublížení.

Poněvadž použití tělesného trestu se i jinak protiví ustanovením platných zákonů a nařízení, je zřejmé, že učitel vůči chovancům, kteří jsou mu svěření k vyučování a dozoru, není oprávněný použít takový trest, který by způsobil tělesné ublížení, a tak špatným zacházením s chovanci, kterým způsobil tělesné ublížení, překročuje příslušející mu disciplinární právo.