Rt 4756/1933
Další činnost návodce ke zločinu vraždy, že totiž pomáhal pachateli ukrýti mrtvolu, nelze kvalifikovati ani jako pomoc ani jako nadržování, jde o ideální souběh ve smyslu § 95 tr. zák.

(Rozhodnutí ze dne 8.07.1933 , Zm IV 387/33)
Z odůvodnění:
Porotci kladnou odpovědí na 1. otázku III. skupiny zjistili, že obžalovaná M. P. přemlouvala M. P., aby usmrtil jejího manžela, že mu za to slíbila odměnu a že M. P. na její návod jejího manžela usmrtil, kladnou odpovědí na 2. otázku III. skupiny však zjistili, že tato obžalovaná po zabití svého manžela byla přítomna a nápomocna bezpečnému ukrytí mrtvoly a slíbila nebo dala za toto usmrcení odměnu 500 Kč. Porotci potvrdili též právní otázky 3. a 4. III. skupiny, položené vzhledem ke skutkovým otázkám právě uvedeným, a vyslovili, že obžalovaná M. P. jednak svým činem v 1. otázce III. skupiny popsaným navedla M. P-u k usmrcení I. P-y, jednak svým činem popsaným v 2. otázce III. skupiny podporovala neb usnadňovala zabití. Vzhledem k tomu porotní soud v rozsudku uznal obžalovanou M. P. vinnou zločinem účastenství na zločinu vraždy, jednak podle § 69 č. 1 a § 278 tr. zák., jednak podle § 69 č. 2 a § 278 tr. zák.

Zmateční stížnost obhájcova napadá výrok, jímž obžalovaná byla uznána vinnou též zvláště pomocnictvím na zločinu vraždy, jednak číselným citováním důvodů zmatku podle § 385 č. 1 a), c) tr. ř., jednak zřejmě poukazujíc na důvod zmatku podle § 385 č. 1 b) tr. ř. a namítá, že slíbení nebo dání odměny je už absorbováno činem obžalované, popsaným v 1. otázce III. skupiny, a dále, že ukrytí mrtvoly bylo by pouze nadržováním ve smyslu § 374 tr. z., které však nebylo by trestné vzhledem k ustanovení § 378 tr. zák., poněvadž bylo spácháno ve prospěch pachatele, jenž je jejím blízkým příbuzným.

K těmto námitkám dlužno uvésti toto: Zjištěnou činnost obžalované M. P., jež spočívala jednak v tom, že navedla pachatele k usmrcení, jednak v tom, že byla nápomocna při ukrytí mrtvoly, nelze s hlediska trestního zákona posouditi jako dva samostatné trestné činy a podřaditi pod dvě odlišná ustanovení tr. zákona.

Jde tu o jeden čin, který má býti podřaděn pod to ustanovení tr. zákona, které je v daném případě nejpřísnější, totiž pod ustanovení § 69 č. 1 a § 278 tr. zák. (viz § 95 tr. zák.). Bylo tedy právně pochybeno, pokud v napadeném rozhodnutí byly ve zjištěném jednání obžalované M. P. shledány náležitosti dvou trestných činů, a správně má se celé její jednání podřaditi pouze pod ustanovení § 69 č. 1 a § 278 tr. zák. V důsledku toho je bezpředmětnou jak námitka zmateční stížnosti, že část činnosti obžalované, uvedená v 2. skutkové otázce III. skupiny (slíbení aneb dání odměny) nemůže tvořiti druhý trestný čin (§ 385 č. 1 a) tr. ř.), tak i námitka, že další část její činnosti (pomoc při ukrytí mrtvoly) byla pouze nadržováním, které by však bylo beztrestné (§ 385 č. 1 b) tr. ř.). Jde tu pouze o mylnou kvalifikaci trestného činu a o důvod zmatku podle § 385 č. 1 b) tr. ř., který byl zaviněn tím, že další činnost obžalované M. P., dokonaná po návodu ke zločinu vraždy byla posouzena jako její druhý, samostatný trestný čin.