Rt 4755/1933
Když obžalovaný svojí vinou vyvolal nebezpečí pro druhou osobu, která z úleku anebo z mylného pochopení situace, aby se vyhnula nebezpečí, učinila mylné opatření, následkem kterého třetí osoba byla poškozená na těle, je příčinná souvislost mezi konáním obžalovaného a úrazem poškozené osoby.

(Rozhodnutí ze dne 1.07.1933 , Zm III 134/33)

Obžalovaný M. J. jel svým autem ve městě asi 40 km rychlostí a chtěl předjet auto jedoucí před tím. Když zabočil na pravý bok ulice, uviděl blížit se proti sobě druhé auto a vidouc, že už nebude moct předjet, prudce zabrzdil. Protože však rychlost jeho auta byla nepoměrně velká, nepodařilo se mu vůz včas zastavit. Nastal smyk a auto obžalovaného vrazilo do proti jedoucího auta, řízeného F. V-em, pasažér tohoto auta J. J. byl těžce zraněný. Soud první stolice uznal obžalovaného vinným a odsoudil ho pro přečin podle § 310 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud zprostil obžalovaného obžaloby.
Z odůvodnění:
Proti rozsudku vrchního soudu podal zmateční stížnost veřejný obžalobce z toho důvodu, že se vrchní soud mýlil, když osvobodil obžalovaného, přestože jeho čin vyčerpává skutkovou povahu přečinu podle odst. 1. § 310 tr. zák. Vrchní soud osvobodil obžalovaného proto, že F. V. měl možnost svoje auto zastavit před srážkou, on však na místo zastavení v kritickém momentě ještě zvýšil rychlost svého auta - domnívaje se patrně, že bude možno mezi chodníkem a autem obžalovaného projet.

Podle názoru vrchního soudu jednal F. V. též nedbale a jeho nedbalostí vznikla taková situace, která nevyhnutně vedla k srážce obou aut a k úrazu poškozeného. Vrchní soud mylně založil svůj osvobozující výrok na bodě 2 § 326 tr. p., na místo bodu 1 § 326 tr. p. Odvolací soud osvobodil obžalovaného ne proto, že by nebyl dokázaný čin tvořící základ obžaloby, ale proto, že není příčinná souvislost mezi tímto činem a mezi úrazem poškozeného.

Otázka příčinné souvislosti však v tomto případě je totožná s tou právní otázkou, jestli obžalovaný způsobil z nedbalosti jinému těžké poškození těla. Vrchní soud tedy vlastně proto osvobodil obžalovaného, neboť podle jeho názoru čin tvořící předmět obžaloby není trestný. Osvobození z tohoto důvodu třeba založit na bodě 1 § 326 tr. p. a je možno napadnout rozsudek vrchního soudu ve smyslu bodu 1 a) § 385 tr. p. z toho materiálního důvodu zmatečnosti, že právní závěr vrchního soudu byl mylný a že čin obžalovaného je trestný.

Nejvyšší soud nesouhlasí se shora uvedeným právním názorem vrchního soudu. V tom, jak se má chovat řidič auta, když uvidí přibližovat se proti sobě auto, kterého řidič ztratil moc nad strojem, nejsou přesné předpisy. Nelze tvrdit, že v takovém případě by bylo jedině správné opatření - jak to předpokládá vrchní soud - ihned zastavit svoje auto, neboť mohou být případy, ve kterých řidič auta jedná účelněji, když vyhne svým autem tomu autu, které vyvolává nebezpečí srážky. V tomto případě F. V. se dostal výlučně vinou obžalovaného do takové situace, že se musel rychle rozhodnout, zda má zastavit, nebo zda má jiným způsobem zabránit nebezpečí srážky. F. V. v běhu překvapujících událostí, vyvolaných obžalovaným, rozhodl se, že přidáním plynu urychlí křižování se svého auta s autem obžalovaného a takto vyjede z toho prostoru, v němž bylo nebezpečné se zdržovat, poněvadž se přibližovalo k němu nedovolenou rychlostí auto obžalovaného, který ztratil moc nad svým strojem, a nebylo možné určitě předvídat, kdy a kde se zastaví auto obžalovaného. Výsledek ukázal, že opatření učiněné F. V.-em nebylo správné, neboť pohybující se auto obžalovaného ocitlo se v jízdní dráze F. V. a nastala srážka. Z této okolnosti však nelze vyvozovat, že srážku by byl způsobil výlučně F. V. Vždyť obžalovaný vyvolal svou neopatrností tu nebezpečnou situaci, v níž F. V. učinil pochybné opatření, aby vyhnul nebezpečí.

Kdo vyvolává svou vinou nebezpečí pro jiné, vyvolává vlastně i ten výsledek, který nastal proto, že osoby jsoucí v nebezpečí z úleku, anebo z mylného pochopení situace učiní mylné opatření cílem vyhnutí nebezpečí. Je tedy příčinná souvislost mezi činem obžalovaného a mezi srážkou aut a úrazem poškozeného, který seděla automobile řízeným F. V.-em.