Rt 4738/1933
I upozornění (v odborném časopise), že by zaměstnavatelé mohli býti poškozeni, kdyby přijali do práce určitého zaměstnance bez předchozí informace u zaměstnavatele, jménem uvedeného, může býti po případě urážkou na cti ve smyslu § 491 tr. zák .

(Rozhodnutí ze dne 6.06.1933 , Zm II 87/32)
Z odůvodnění:
Nalézací soud odůvodnil výrok zprošťující z obžaloby vznesené pro oba případy přečinu podle § 491, 493 tr. zák. v ten smysl, že stíhaným článkem, byť i tam bylo řečno, že by kadeřníkům přijmutím soukromé obžalobkyně do práce bez předešlé informace u Hanuše G-a mohla vzejíti škoda, přec nebylo naznačeno, z čeho by tato škoda mohla vzejíti a zda zejména z nějaké opovržlivé vlastnosti nebo z opovržlivého smýšlení soukromé obžalobkyně, že nelze z obsahu článku souditi ani na úmysl pisatelův, by byla soukromá obžalobkyně vydána u veřejný posměch, a že se článek mohl vztahovati též na pouhý nedostatek odborné vycvičenosti neb jinou osobní vlastnost rázu nesnižujícího, pročež má nalézací soud za to, že se stíhaný článek vůbec nedotkl cti soukromé obžalobkyně.

Zmateční stížnost soukromé obžalobkyně jest odůvodněna. Pokud v příčině prvního případu § 491 tr. zák. opírá napadený rozsudek podle toho, co uvedeno, zprošťující výrok o to, že lze vykládati článek i v ten smysl, že se nevztahuje na opovržlivé vlastnosti, nýbrž na vady soukromé obžalobkyně související jen s jejím povoláním, na př. na nedostatek odborné vycvičenosti, na přílišnou prchlost při práci, na nedostatečnou přívětivost při obsluze a pod., neodporuje stížnost výkladu samému, takže nejvyšší soud jako zrušovací soud nemůže se obírati otázkou, jak rozumí článku nepředpojatý čtenář, jaké výčitky může z článku vyčísti a jaké představy článek v něm vyvolá o vlastnostech a smýšlení soukromé obžalobkyně, leč stížnost namítá, že i takové výčitky, jaké má na mysli napadený rozsudek, se týkají opovržlivých vlastností. V tomto všeobecném smyslu není sice výtka stěžovatelčina správná, neboť urážkami na cti mohou býti jen útoky snižující způsobem v trestním zákoně blíže vytčeným mravní hodnotu postiženého v očích jeho spoluobčanů.

Stížnosti je však přisvědčiti potud, že i takovými výčitkami, jež se týkají povolání a zaměstnání a jejich předpokladů v osobě zaměstnancově, může tento býti snížen ve své cti a vážnosti. Tvrzení vlastností rozsudkem příkladmo uvedených může v sobě zahrnouti výčitku, že soukromá obžalobkyně nesplňovala a nesplňuje povinnosti podle služební smlouvy jí uložené. Pro míru cti rozhoduje však, jak kdo splňuje povinnosti mu přináležející (Finger - trestní právo, II, str. 247). Platí to v souzeném případě tím spíše, když živnostenská pomocnice, nesplňujíc naznačenými vlastnostmi povinnosti a požadavky svého povolání, může poškoditi živnostenský podnik, ve kterém je zaměstnána, a když znění a smysl článku opravdu poukazuje k takovému poškození, které by čekalo na kadeřníky, kteří by přijali soukromou obžalobkyni do práce.

Takové výčitky mohou se totiž dotýkati lidské hodnoty způsobem, jímž je napadený uváděn v nebezpečí, že v očích jiných lidí, zejména však oněch kruhů, ve kterých se uražený pohybuje a na jejichž úsudek jest odkázán - v souzeném případě úsudek kadeřníků - ztratí na předpokladech vážnosti a úcty, na níž má nárok podle své osobnosti, jak se projevuje v jeho vlastnostech a v jeho smýšlení, srovnej též komentář Altmanův I, str. 968). Co se však týče druhého deliktu § 491 tr. zák., vylučuje nalézací soud úmysl, by byla soukromá obžalobkyně vydána u veřejný posměch, a odůvodňuje to rovněž poukazem na výklad článku a právní názor svrchu vytčený.

Stížnost napadá tento právní názor i v rámci druhé skutkové podstaty § 491 tr. zák. Musí proto i tato část rozsudku sdíleti osud první části, když podle ustálené judikatury se vyžaduje k pojmu vydávání u veřejný posměch, že byl soukromý obžalobce, právě tak jako haněním snižován ve vážnosti a úctě. Předpokládaje, že výčitky takových chyb a závadných vlastností, jaké má napadený rozsudek na mysli, nemohou se dotknouti vážnosti a cti napadené osoby, vycházel nalézací soud podle toho, co uvedeno, z pochybeného právního názoru. Je tudíž napadený rozsudek stižen zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř.