Rt 473/1921
Pro trestní zodpovědnost ve směru § 5 tr. zák. postačí t.zv. neurčitý úmysl.

( Rozhodnutí Kr I 622/20, 6.06.1921 )
Z odůvodnění:

Po stránce té vysvítá ze zjištění rozsudku jen, že stěžovatel, když se naň Adolf K. obrátil se žádostí, by mu zjednal dva silné muže, věděl, že se jedná o krádež, kterou Adolf K. za jich pomoci zamýšlel provésti a že o bližších podrobnostech krádeže mohl se dověděti teprve při pozdější poradě pachatelů v bytě H-ově, v jeho přítomnosti konané, když již K-a a B-a ku spolučinnosti byl zjednal a vlastní jeho činnost byla ukončena. Než více než toto nevyžaduje pro pojem spoluviny § 5 tr. zák., by trestná spoluvina pomocníků jako zúmyslná mohla býti přičítána.

Jakmile ví pachatel, že zjednává prostředky ku vykonání určité krádeže a ku jejímu vykonání opatřením prostředků nadržoval, jest nadržování to i tenkráte zúmyslné, když ani pachatel podrobnosti krádeže, jako osoby, jež má býti okradena, předmětu, jenž má býti odcizen, ještě neznal.

Jde o tak zv. neurčitý zlý úmysl, který pro trestní zodpovědnost ve směru § 5 tr. zák. úplně postačí, poněvadž vůle spoluvinníkova čelila k tomu, aby pachateli při krádeži, kterou tento zamýšlí spáchati, byl nápomocen, ať již osoba poškozeného neb předmět krádeže jsou kterékoli. Proti stěžovatelovu odsouzení pro spoluvinu na krádeži je tím méně závady, an o zabránění krádeže a odčinění účinků svého přispění se nepřičinil ani tenkráte, když již podrobnosti skutku seznal, nýbrž i tu při své vůli zločinné setrval.

Z toho vyplývá, že stanovisko stížnosti, požadující pro zodpovědnost dle § 5 tr. zák., by spoluvinník v době svého přičinění měl již úplnou představu skutku pachatelova, tedy i jeho jednotlivostí, nemá v zákonu opory.