Rt 4676/1933
Při zjišťování hodnoty svěřeného statku po rozumu § 183 tr. zák. jest obdobně k ustanovení poslední věty § 173 tr. zák. přihlížeti k výši škody osoby, jejíž právo ke svěřené věci se vztahující bylo zpronevěrou poškozeno, jest za ni pokládati hodnotu, jakou svěřený statek představoval v době svěření pro svěřitele podle zájmu, jaký svěřitel má na zachování svého práva na onom statku.

Při zjišťování ceny věci prodané s výhradou práva vlastnického jest vzíti za základ obecnou hodnotu věci v době, kdy pachatel s ní protiprávně naložil, a odečísti od ní splátky, které již na kupní cenu zaplatil.

(Rozhodnutí ze dne 30.03.1933 , Zm I 927/31)
Z odůvodnění:
Po formální stránce nelze stížnosti upříti oprávnění, pokud vytýká rozsudku zřetelným poukazem vadu neúplnosti proto, že nepřihlíží ke zodpovídání s obžalovaného, že splatil Adolfu M-ovi na kupní cenu za koně, jejž M. prodal a odevzdal, vyhradiv si na něm právo vlastnické až do úplného zaplacení kupní ceny, v částce 2.800 Kč, částku 1.700 Kč, a to zřejmě před zpronevěřením tohoto koně. Skutečnost při hlavním přelíčení na jevo vyšlá, že se obžalovaný zodpovídá tímto způsobem, je rozhodnou pro posouzení, zda hodnota věcí M-em obžalovanému svěřených a jím zpronevěřených činila v době zpronevěření více než 2.000 Kč, a v důsledku toho rozhodnou pro posouzení, zda se obžalovaný dopustil svým jednáním zločinu zpronevěry podle § 183 tr. zák., či jen přestupku zpronevěry podle § 461 tr. zák.

"Hodnotou svěřeného statku" po rozumu §§ 183, 184 tr. zák. není prostě vždy obecná hodnota tohoto statku. Při zjišťování této hodnoty jest obdobně ustanovení poslední věty § 173 tr. zák. přihlížeti k výši škody osoby, jejíž právo ke svěřené věci se vztahující bylo zpronevěrou poškozeno.

Za hodnotu svěřeného statku jest tudíž pokládati hodnotu, kterou svěřený statek představoval v době zpronevěry pro svěřitele podle zájmu, jaký věřitel má na zachování svého práva na tomto statku. Splatil-li obžalovaný skutečně na kupní cenu 2.800 Kč za koně mu M-em s výhradou práva vlastnického prodaného a odevzdaného, tedy svěřeného, před zpronevěřením tohoto koně částku 1.700 Kč, jest od obecné hodnoty, kterou tento kůň v době zpronevěry měl - rozsudek předpokládá zřejmě, že obecná cena tohoto koně byla v době zpronevěry 2.800 Kč -, odpočítati částku 1.700 Kč, ježto původní zájem, jejž M. na zachování svého vlastnického práva na tomto koni měl, se zmenšil částečným zaplacením kupní ceny číselně o 1.700 Kč.

Byla-li tedy obžalovaným skutečně před zpronevěřením koně M-ovi na zmíněnou kupní cenu za tohoto koně splacena částka 1.700 Kč, činila hodnota tohoto M-em obžalovaného svěřeného koně v době zpronevěření pro M-a podle zájmu, jejž týž v této době na zachování svého práva na tomto koni ještě měl, jen 1.100 Kč. Je-li však ono zodpovídání se obžalovaného správné, činila i úhrnná hodnota všech věcí, jež M. podle skutkových zjištění rozsudkových obžalovanému svěřil a jež obžalovaný zpronevěřil v době zpronevěření pro M-a podle zájmu, jejž týž v době zpronevěření koně na zachování svých práv na věcech obžalovanému svěřených ještě měl, jen 1.100 Kč, kdyžtě vlastnictví oněch věcí, jež byly M-em obžalovanému kromě onoho koně svěřeny, bylo obžalovaným na M-a přeneseno jen za účelem zajištění zaplacení oné kupní ceny, t. j. za účelem zajištění pohledávky M-ovy 2.800 Kč, jež se snížila splacením částky 1.700 Kč na 1.100 Kč.

Z toho plyne, že nalézací soud byl povinen přihlížeti k obhajobě obžalovaného, že splatil M-ovi na kupní cenu za svěřeného koně před zpronevěřením tohoto koně částku 1.700 Kč, a věc po této stránce v rozhodovacích důvodech náležitě probrali.