Rt 4660/1933
Účast na akcích a školeních organizace jež pracuje k násilnému přivtělení (části) Československé republiky k budoucí velkoněmecké říši jest přípravou úkladů o republiku po rozumu § 2 zák. na ochr. rep.

Pojmy "spolčiti se s někým" a "přípravy" po rozumu § 2 a pojem "násilí" po rozumu §§ 1, 2 zák. na ochr. rep.

(Rozhodnutí ze dne 15.03.1933 , Zm I 897/32)
Z odůvodnění:
Jako zločin podle § 2 zákona na ochranu rep. čís. 50/1923 dává rozsudek stěžovateli za vinu, že se spolčil s irredentistickými kruhy k úkladům o republiku, že vešel k témuž konci ve styk přímý a nepřímý s cizími činiteli, a že sbíral k témuž konci branné nebo pomocné síly.

Spolčiti se s někým, t je státi se a býti společníkem někoho v něčem znamená v obecné mluvě jakoukoliv fysickou neb intelektuální účast pachatele v činnosti jiného - jednotlivce nebo skupiny osob (spolku, sdružení, organisace) - směřující k určitému výsledku, jestliže je znám pachateli směr a účel činnosti společníka (společníků). Proto není rozsudek v právním omylu, dává-li stěžovateli za vinu, že se spolčil s irredentistickými kruhy soustředěnými v S. H. a kolem Dr. L-a, kdyžtě zjistil, že stěžovatel věda o cíli a účelu letních táborů uspořádaných Dr. L-em a organisací čsl. státu nepřátelskou (totiž S. H.) zúčastnil se tří letních táborů (1925, 1926, 1927), z čehož nalézací soud usoudil, že se obžalovaný patrně osvědčil jako obzvláště zdatný k činnosti irredentistické, že působil v roce 1927 jako vedoucí výpravy a velitel tábora a získával k výzvě Dr. L-a po návratu z tábora konaného v roce 1925 schopné mladé lidi pro příští letní tábor, najmě když účast na táborech, přesněji na cvičeních, jimž účastníci tábora se podrobovali, a přednášky v táborech konané směřovaly k tomu, by S. H. mohl od nich požadovati, co slouží jeho zájmům, a to i zprávy vojenského rázu a by schopní k tomu mldíci nabyli způsobilosti pro vedoucí místa. Jelikož tato trojí činnost a vůbec spolčení se s jinými přičítá se stěžovateli pro protiprávní směr a účel jich, netřeba se vypořádati věcně a podrobně s námitkou stížnosti, že výchova a to i výchova ve věcech vojenských není nedovolenou, s poukazy stížnosti na obdobnou prý činnost a výchovu u skautů a obdobných sdružení mládeže a na jejich předvojenskou výchovu a s vývody stížnosti o nezávadnosti toho kterého cvičení rozsudkem uvedeného.

Z právních sttků chráněných trestními normami §§ 1, 2 zákona na ochranu republiky pak jsou podle rozsudečných zjištění dotčeny souzenou činností jen samostatnost a územní rozsah Čsl. republiky a jest proto jako bezpředmětny ponechati stranou a bez odpovědi vývody stížnosti o nedostatku úmyslu na změnu demokraticko-republikánské ústavy Čsl. republiky a o přípustnosti jiné než násilné přípravy směřující k uskutečnění změny ústavy. Stejné jest ponechati stranou poukazy stížnosti na prostorovou nauku a jiná hesla, jakož i na programy státníků doporučující za hospodářské spojení nynějších středoevropských států v hospodářskou jednotku mezistátními smlouvami zájmové spojení suverénních států majících stejná práva, tedy utvoření svazu států, nikoli spolkového státu, aniž by tím došlo ku přivtělení území, neboť podle rozsudečných zjištění šlo v souzené činnosti o přípravy k (násilnému) přivtělení Čsl. republiky neb alespoň t. zv. sudetského Německa k říši německé, což se mělo provésti v případě války vzpourou, povstáním, k čemuž měla býti mládež irredentou vychovávána. Jest arci připutiti, že pojem násilí jest i pro dosah §§ 1 a 2 zákona na ochr. rep. vymezen ustanovením § 39 odst. (1) téhož zákona, než nelze přece důvodně pochybovati o tom, že skutečnými násilnými činy jsou jednání, k jakým docházívá při vzpourách, povstáních a jinak za použití zbraní a pro jaká byli účastníci letních táborů školeni a vychováváni, třebaže ona cvičení sama o sobě ještě nebyla vykonáváním násilí a snad alespoň částečně neužívalo se při nich náčiní způsobilého k intensivnějšímu násilí.

Dokazuje-li stížnost dalšími vývody, že tím, co se dálo v letních táborech, nebyly získány prostředky způsobilé ku zničení samostatnosti Čsl. republiky neb i jen k odtržení části od území Čsl. republiky a přivtělení této části území k německé říši, neuvědomuje si náležitě, že se dává stěžovateli za vinu nikoliv pokus o úklady, nýbrž příprava úkladů. Již pojmově a i podle obecné mluvy znamená slovo "přípravy" (viz záhlaví § 2) pouhý zárodek příštího výsledku, pouhý počátek podniku směřujícího k přístímu výsldku, tudíž něc nehotového, co má býti teprve zdokonaleno tak, by bylo lze pokusiti se o výsledek (viz slova "pokusí se" v úvahu § 1 zákona na ochr. rep). Zřejmě hodnotí zákon právní statky, které mají na zřeteli §§ 1 a 2 cit. zákona, tak vysoce, že tresce jako dokonalý zločin nejen pouhý nezdařený pokus o jich změnu a poškození, nýbrž dokonce i pouhé přípravy takového pokusu, tudíž úsek podnikání, jež je článkem v řetězu jednání směřujících ke zločinu podle § 1., jaký se nestihá při jiných druzích trestných činů ani jako pokus. Při posouzení významu souzených příprav jest přihlížeti též k tomu, že podle znaleckého posudku vychovávali se účastníci letních táborů tak, by po návratu do Čsl. republiky shromažďovali kolem sebe lidi, propagovali mezi nimi cíle a snahy S. H. - t. j. násilné přivtělení části Čsl. státu (Němci obydlené), po případě celé Čsl. republiky k budoucí Velkoněmecké říši - a opatřovali tím pro S. H. pomocné síly, a že bylo v přednáškách konaných v letním táboře 1925 mluveno též o tom, že vypukne zase jednou válka a že sudetskoněmecké obyvtelstvo má pak použiti války k násilnému pozdvižení (odporu). Bez příznivých pro irredentu výsledků zahájeného jí takto rozšiřování a prohlubování příprav započatých v letních táborech byl by ovšem sotva myslitelný vážný pokus o úklady podle rozsudku zamýšlené a i pak byl by takový pokus sotva proveditelný mimo dobu války Čsl. republice vnějším nepřítelem vnucené. Avšak přes to tím, co se v letních táborech konalo a mluvilo a k čemu tam bylo podněcováno, vykročilo podnikání, jehož se stěžovatel účastnil, již z mlhavé dálky povšechných podvratných snah nemajících ještě před sebou určitý, konkrétní podnik úkladný, tedy vykročilo z dosahu trestní normy o sdružování státu nepřátelském - § 17 zákona na ochr. rep., srovnej i nález čís. 2750 sb. n. s. - a projevil se jím zločinný úmysl takovým způsobem, že byla tu třeba ne možnosti výsledku bezprostředně hrozícího - jak neprávem žádá stížnost pro splnění skutkové podstaty příprav o úklady vsunujíc samovolně slova "greifbar" v právní větu, již opakuje z nálezu čís. 1561 sb. n. s. - tož přece byla tu - což dle tohoto náletu stačí - možnost určitého škodného výsledku, arciť budoucího a podmíněného, takže již byla ohrožena bezpečnost republiky, pro jejíž schopnost a zdatnost k obraně proti vnějšímu nepříteli není bez účinku a újmy, má-li nepřátele vnitřní.

Dovozuje-li pak stížnost, že dosavadní roszudkem zjištěné výsledky souzených příprav nemohly pro jich nepatrnost nikdy vážně ohroziti samostatnost (existenci a celistvost) Čsl. republiky výborně prý vyzbrojené, stačí podotknouti, že irredenta chystala - jak uvedeno - povstání (vzpouru) čsl. občanů německé národnosti pro dobu případné příští války nebo třeba pro vhodný okamžik v budoucnosti, že též úklady, jež by byly jinak od samého počátku odsouzeny k nezdaru, mohou se státi vážnějšími a nebezpečnějšími, prospějí-li nepříteli vnějšímu, a že z dosahu § 2 zákona na ochranu republiky vypadají jen přípravy, jež jsou k dosažení protiprávního cíle vždy a za všech okolností, tedy vůbec nezpůsobilé, což nelze vážně tvrditi o přípravách povstání (vzpoury) najmě pro dobu války nebo jinakého statu nouze.

Stížnost vrdí, že nelze ze spisů seznati, z čeho rozsudek usuzuje, že stěžovatel s cizími činiteli vešel ve styk přímý i nepřímý za tím účelem, by se spolčil s irredentistickými kruhy k úkladům o republiku a že sbíral k témuž konci branné nebo pomocné síly. Výtka jest zcela bezpodstatná, vždyť rozsudek se dovolává pro svůj závěr všeho toho, co před tím skutkově zjistil. Podkladem pro závěr, že stěžovatel vešel v přímý i nepřímý styk s cizími činiteli, jsou zjištění v rozsudku, že se tábory pořádaly v Německu, že byly bezplatné, že Dr. L., jenž je pořádal, neměl sám peněz na jich vydržování, že se v nich užívalo říšskoněmeckých vojenských stanů a polních kuchyní, že Dr. L. by. význačným činitelem v organisaci "Sudetendeutscher Heimatsbund", jehož cílem je násilné vtělení části Č. S. R. (tak zv sudetského Německa) k Německu, po případě vtělení celého státu k budoucí elkoněmecké říši, že tato organisace provozuje irredentistickou propagandu a to i akci aktivní, záležející v přímých přípravách pro její cíl, že do táborů dojížděly vysoké vojenské osobnosti říšskoněmecké, z nichž některé promluvily ve smyslu propagandy a že účastníci byli představeni v Postupimi vnuku bývalého císaře Viléma II. Tyto okolnosti stačily soudu pro napadený závěr rozsudku, že by byl tento závěr logicky nemožný, stížnost netvrdí. Skutkové závěry rozsudku jsou výronem volných úvah nalézacího soudu a projevem volného přesvědčení získaného zkoumáním všech výsledků hlavního přelíčení a nelze je proto srovnávati přímo s jednotlivými skutkovými zjištěními.