Rt 4647/1933
I. Jde o zpronevěru a nikoli jen o průtah ve výplatě peněz, zapsal-li poštovní úředník peníze došlé poštovnímu úřadu v úředních seznamech jako vyplacené adresátům, ve skutečnosti je však nevyplatil, nýbrž zadržel je pro sebe a výplatu provedl teprve později na urgence stran. Otázka, zda pachatel měl v úmyslu zadržené peníze trvale si ponechati, je bez významu.

II. Jestliže se tyto zpronevěry děly postupně, v podstatě vždy stejným způsobem, třeba usuzovati, že všechny zločinné útoky vzešly z jednotného rozhodnutí pachatelova, a jde o jeden zločin zpronevěry v úřadě, páchaný postupně.

(Rozhodnutí ze dne 28.02.1933 , Zm IV 332/32)

(Obžalovaný A. M., poštovní expedient, byl uznán soudem první stolice vinným čtyřnásobným zločinem zpronevěry v úřadě podle §§ 462, 463 tr. zák., který spáchal tím, že jednak sumy došlé na šekové platební poukázky zapsal sice v úředních seznamech jako vyplacené adresátům, nevyplatil je však, nýbrž ponechal si je pro sebe, jednak předstíral, že odeslal poštovnímu úřadu v Ch. peněžní dopis s 20.000 Kč, ačkoli to nebylo pravda a on si tyto peníze, jež mu byly pro jeho úřad do správy dány, přivlastnil. Z obžaloby pro několik dalších případů podobných zpronevěr byl obžalovaný zproštěn. Odvolací soud rozsudek prvé stolice v odsuzující části potvrdil, uznal však obžalovaného vinným ještě ze tří dalších případů zpronevěry v úřadě).
Z odůvodnění:
Pokud jde o ostatní případy zpronevěr, namítá stěžovatel, že zjištění učiněná odvolacím soudem, totiž, že byly padělány podpisy na peněžních poukazech a že úřední doklady nejsou vedeny správně, nedokazují, hledíc k té okolnosti, že obžalovaný peníze adresátům později vydal, že měl v úmyslu tyto peníze trvale si zadržeti, - a tvrdí, že jde jen o průtah ve výplatě, který není trestným činem a který by při přísném posuzování mohl býti považován toliko za pokus zločinu zpronevěry v úřadě, který však nemůže býti trestný, poněvadž obžalovaný zadržené peníze vrátil.

Zmateční stížnost v této části je bezpodstatná. Odvolací soud ze zjištěného skutkového stavu, jak je uveden v odůvodnění napadnutého jeho rozsudku, správně dovodil, že ve zmíněných případech nejde o pouhý průtah ve výplatě peněz adresátům došlých, nýbrž o zpronevěru, poněvadž obžalovaný, jak zjištěno, e všech případech peníze došlé adresátům si pro sebe zadržel, a tedy naložil jimi jako s věcí vlastní. Okolnost, že obžalovaný později na urgence stran peníze jim vyplatil, je pro posouzení otázky, tvoří-li jeho jednání skutkovou podstatu trestného činu, bez významu, neboť zpronevěra byla dokonána již tím, že obžalovaný peníze adresátům nevyplatil, když poukazy na poštovní úřad došly a když je jako vyplacené v úředních záznamech zapsal, nýbrž zadržel si je pro sebe.

Otázka, měl-li obžalovaný v úmyslu zadržené peníze trvale si podržeti, nepřichází tu v úvahu, neboť zlý úmysl, jaký vyžaduje skutková podstata zločinu zpronevěry, je prokázán již tím, že obžalovaný, věda, že jde o peníze úřední, přisvojil si je a tedy naložil s nimi jako s vlastními. Dodatečná výplata peněz těch stranám má proto význam toliko jako okolnost polehčující při výměře trestu.

Z důvodu zmatečnosti podle § 385 čís. 1 b) tr. ř. podaná zmateční stížnost shledána byla oprávněnou. Ze skutkového stavu přijatého odvolacím soudem plyne, že všechny případy zpronevěr, jimiž obžalovaný vinným byl uznán, staly se postupně v několika měsících a byly provedeny vždy téměř stejným způsobem, při čemž stranou poškozenou byl a mohl býti ve všech případech jedině stát.

Z toho jest usuzovati, že všechny zločinné útoky vzešly z jednotného rozhodnutí pachatelova, přivlastňovati si příležitostně jednotlivé peněžité částky ke škodě státu, - neboť obžalovanému jako poštovnímu úředníku muselo býti známo, že za výplatu poukázek ručí stát, - a že tedy jednotlivé případy bezprávného přivlastnění poukázaných částek byly pokračováním v uskutečnění tohoto jednotného rozhodnutí. Za těchto okolností jde tedy o jeden zločin zpronevěry v úřadě, postupně spáchaný.