Rt 4643/1933
Přečinu násilí proti orgánu vrchnosti - spáchaného nebezpečným vyhrožováním - se dopouští ten, kdo byvši s koni orgánem vrchnosti při výkonu jeho povolání zadržený, uhodí do koní, aby vynutil svoje propuštění.

(Rozhodnutí ze dne 25.02.1933 , Zm IV 19/33)
Z odůvodnění:
Vrchní soud za pravdivé přijal, že mýtník A. V. chtěl obžalovaného a jeho povoz zadržet a vrátit pro nezaplacení marně požadovaného mýtného v ceně 1 Kč, a za tímto cílem chytil koně za uzdu, na to udeřil obžalovaný bičem do koní a mýtník, aby mu nebylo ublíženo na těle, byl přinucený odskočit od koní a nechat ujet obžalovaného s jeho povozem.

Správný je sice názor stěžovatelův, že výše uvedeným činem se nedopustil obžalovaný násilí proti poškozenému. Mýlily se soudy nižších stolic, když měly za to, že výše uvedený čin je třeba považovat za násilí, protože ze zjištěných skutečností neplyne, že koně se pohnuly dříve než poškozený od nich odskočil. Z toho však ještě neplyne, že obžalovaný by nebyl se dopustil přečinu násilí proti orgánu vrchnosti. tento čin je možno spáchat buď násilím, nebo nebezpečnou hrozbou.

Čin obžalovaného vyčerpává pojem nebezpečné hrozby, neboť poškozený byl by mohl utrpět ublížení na těle, kdyby nebyl pustil uzdu koní, do kterých obžalovaný uhodil a takto je popohnal. Obžalovaný právě proto uhodil do koní, aby takto vynutil, aby poškozený ho pustil. Čin obžalovaného vyčerpává tedy skutkovou povahu přečinu podle odst. II. § 4 zák. čl. XL:1914. Proto nemýlil se vrchní soud, když obžalovaného za vinného uznal.