Rt 4641/1933
I. Skutková podstata zločinu krádeže podle § 174 I b) tr. zák. nevyžaduje, by se okradený osobně snažil odebrati zloději odcizenou věc, stačí, že se pokusil, zamýšlel neb aspoň mohl (pokřikem) přivolati pomoc a tak zabrániti, by kořist nebyla odnesena do bezpečí, a že pachatel krádeže použil násilí v úmyslu, by překazil takovouto činnost poškozeného, jež by mu mohla znemožniti zachovati se v držení ukradené věci.

II. K rozdílu zločinu loupeže podle § 190 tr. zák. a krádeže podle § 174 I b) tr. zák.

(Rozhodnutí ze dne 24.02.1933 , Zm I 1043/32)
Z odůvodnění:
Na stěžovatele byla podána obžaloba pro zločin loupeže podle §§ 190, 194 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že učinil Marii P.é násilí skutečným ublížením (násilným vyškubnutím aktovky z ruky a ranou do úst a do očí, až jí vytryskla krev ze rtů a uvolnil se jí zub), by se zmocnil její, tedy cizí věci movité (aktovky s obsahem různých drobností a hotovosti, vše v ceně asi 300 Kč), při čemž loupež násilným vztažením ruky předsevzatá byla také dokonána. Obžalovaný vinu popřel. Svědkyně Marie P-á, potvrdivši při prvém svém výslechu v přípravném vyšetřování, že stěžovatel nejdříve jí dal ránu a pak jí aktovku vytrhl, uvedla v pozdějším svém svědectví a též při porotním líčení, že nejprve došlo k vytržení aktovky a na to, když již obžalovaný aktovku měl, dal ji ránu do úst a do očí, snad proto, by nekřičela, ježto po vytržení aktovky chtěla volati o pomoc.

Potvrdila-li v souzeném případě svědkyně Marie P-á, že po vytržení aktovky chtěla volati o pomoc a obviněný v tu dobu podle jejího mínění - snad by zabránil jejímu pokřiku - udeřil ji do očí a do úst, až ji zkrvavil a uvolnil jí zub, a pak teprve s aktovkou utekl, že tudíž vlastní násilný čin obžalovaného proti její osobě teprve následoval po skutečně již provedeném odnětí věcí movitých, může míti taková okolnost při současném odpadnutí znaku předcházejícího učiněného násilí za účelem zmocnění se cizí věci nepochybně za následek jiné právní posouzení zažalovaného skutku, totiž s hlediska pouhého zločinu krádeže ve smyslu §§ 171, 174 I b) tr. zák.

Skutková podstata tohoto zločinu nevyžaduje, by se okradený osobně snažil odebrati zloději odcizenou věc, dostačí, že se pokusil, zamýšlel neb aspoň mohl (tu pokřikem) přivolati pomoc a tak zabrániti, by kořist nebyla odnesena do bezpečí, a že pachatel krádeže použil násilí v tom úmyslu, by překazil takovou činnost postiženého, jež by mohla mu znemožniti zachovati se v držení ukradené věci.