Rt 4640/1933
Lstivým předstíráním po rozumu § 197 tr. zák. jest i přípověď plnění, jež slibující již předem byl odhodlán neplniti.

(Rozhodnutí ze dne 24.02.1933 , Zm I 438/31)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice jen ve výroku odsuzujícím obžalovaného pro zločin podvodu podle §§ 197, 200, 201 d) tr. zák. Uplatňujíc číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř., věcně však jen tento zmatek namítá především, že rozsudek shledává neprávem lstivé předstírání podle § 197 tr. zák. v tom, že obžalovaný tvrdil Josefu P-ovi jako zástupci firmy Bratří Z., objednávaje u něho po dni 25. května 1929 (v červnu a červenci 1929) zboží (benzín a olej), že dluhovanou částku, t. j. kupní cenu za objednané zboží firmě ihned poukáže a tak dluh zaplatí, a zástupci firmy "M." Karlu R-ovi, objednávaje u něho v druhé polovici května +929 zboží (automobilové pláště a duše), že je při odběru ihned zaplatí, a objednávaje pak u něho další zboží (2 automobilové pláště), že po dodání tohoto zboží všecko, t. j. toto zboží a zboží již dříve odebrané najednou zaplatí.

Pouhá nesplněná přípověď plnění neodpovídá prý pojmu "lstivého předstírání" podle § 197 tr. zák., poněvadž prý se týká podmínky smlouvy, již slibující hodlá uzavříti, nikoli však skutečných poměrů slibujícího.

Stížnosti nelze přiznati důvodnost. "Lstivým předstíráním" po rozumu § 197 tr. zák. je jakékoli nepravdivé tvrzení, jež směřuje k oklamání jiného a je podle okolností konkrétního případu způsobilé k oklamání. Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný přes ony přípovědi plnění na kupní ceny za shora uvedené, od P-a a R-a odebrané zboží vůbec nic nesplatil, a zaujímá, jak vyplývá ze skutkového zjištění rozhodovacích důvodů, že obžalovaný v době objednávek již věděti musil a věděl, že nebude nikdy s to, by svým závazkům k jmenovaným firmám dostál, zřejmě stanovisko, že obžalovaný byl již předem odhodlán zboží, o něž tu jde, na P-ovi a R-ovi ke škodě oněch firem vylákati.

Podle těchto skutkových zjištění rozsudkových šlo tu tedy v uvedených případech o přípověď plnění, jež obžalovaný již předem byl odhodlán neplniti, tedy zjevně o nepravdivé tvrzení, jež směřovalo k oklamání P-a a R-a. Tyto nepravdivé údaje obžalovaného byly podle okolností konkrétních případů též způsobilé oklamati, neboť P. a R., kteří jim podle rozsudkového zjištění uvěřili, neměli příčiny obžalovanému nedůvěřovati a přesvědčovati se o jeho schopnosti platiti, ano tu šlo o případy, kde důvěra je zvyklostí.