Rt 4639/1933
I. Spolupachatelství zločinů zpronevěry, podvodu a podvodného úpadku a přečinu nedbalého úpadku.

Pro předpoklad "spolupachatelství" několika osob při témže trestném činu nestačí, že byl uskutečněn stejný, k témuž protiprávnímu účinku se nesoucí zlý úmysl dotčených osob.

Osoby, jejichž úmysl směřuje k témuž protiprávnímu výsledku, jsou spolupachateli jen, spolupůsobí-li při samotném jednání, ve kterém zákon spatřuje stíhaný jím prostředek uskutečnění dotčeného zlého úmyslu (vědouce každý o stejnoměrné činnosti ostatních).

K posouzení, odpovídá-li ta která z osob zúčastněných na určitém trestném činu jako spolupachatel, je nezbytně třeba i zjištění, jakým způsobem, najmě kdy kde byl společný zlý úmysl tou kterou z osob těch uskutečňován (uskutečněn), nezůstala-li přes svůj úmysl vůbec nečinnou.

II. Spolupachatelství na zpronevěře mohou se dopustiti jen osoby, jímž byla dotčená věc svěřena, ani osoba, jíž byla věc svěřena, nedopouští se zpronevěry, stal-li se zadržovací nebo přivlastňovací úkon, aniž k němu činně přispěla působením na vůli osoby, která věc zadrží nebo si přivlastní, nebo jinak, omezujíc se na pouhé nepřekážení úkonu, o němž již věděla v době, kdy byl předsevzat.

III. Při zločinech podvodného a přečinech nedbalého úpadku je možné spolupachatelství dlužníka a osoby samostatně jeho věci vedoucí na témže trestném činu v tom smyslu, že každý z nich - v případech § 205 a) tr. zák., po případě u provádění povšechné dohody a povšechně společného úmyslu poškozovacího - předsevezme samostatně jednání, které buď v souvislosti s jednáním druhého spolupachatele způsobí škodný výsledek zákonem předpokládaný (zmaření nebo ztenčení uspokojení věřitelstva nebo části jeho, poškození všech nebo některých věřitelů), nebo způsobí trestný výsledek některého z těchto druhů, který by byl nenastal, kdyby bylo zůstalo jen při jednání druhého spolupachatele.

Jest však nemožné (vyloučeno) spolupachatelství oněch osob na témže trestném skutku, na témže konkretním jednání (úkonu), které se stalo nebo mělo státi příčinou nebo jednou z příčin škody (újmy) trestním zákonem předpokládané.

Úkon, který předsevzala osoba od dlužníka různá, třebas jinak věci dlužníkovy samostatně vedoucí, s dlužníkem dorozuměná (srozuměná), najmě provádějící po případě společný s dlužníkem úmysl vyhrocený na tento úkon, může jí býti přičítán (za předpokladů § 5 tr. zák.) jen jako spoluvina nebo účastenství.

Došlo-li bez takového individuelně vyhroceného dorozumění po povšechné dohodě nebo třeba po vzniku povšechně společného úmyslu dlužníka i osoby jeho věci samostatně vedoucí, zmařiti nebo ztenčiti uspokojení věřitelů nebo jejich části (§ 205 a) nebo po nabytí vědomí oběma o neschopnosti dlužníka k placení (§ 486 čís. 2 tr. zák.), k ojedinělému úkonu jen dlužníka nebo osoby jeho věci samostatně vedoucí, jest přímým pachatelem jen ta z těchto osob, jež úkon ten předsevzala, kdežto druhé z nich lze přičítati úkon ten jen podle § 5 tr. zák. jako spoluvinníku neb účastníku, pokud není toto přičítání vyloučeno tím, že jde v úkonu o trestný čin nedbalý (§ 486 čís. 2 tr. zák.).

IV. Nakolik dlužník odpovídá za škodu, která vzešla všem nebo třeba některým věřitelům tím, že osoba věci dlužníkovy samostatně vedoucí udělala nový dluh, zaplatila dluh nebo dala zástavu po době, kdy se dlužník dověděl o své neschopnosti k placení, podle § 486 čís. 2 tr. zák.

(Rozhodnutí ze dne 23.02.1933 , Zm I 559/32)
Z odůvodnění:
V právu je stížnost už povšechnou námitkou, že nalézací soud uznal oba stěžovatele bez rozdílu a rovným dílem - t. j. přesněji jako přímé pachatele - vinnými, aniž se v rozsudku vůbec snažil zjistiti, který ze stěžovatelů a jakou měl účast v tom kterém jednání, v němž rozsudkem spatřován čin trestný, a který ze stěžovatelů tu kterou záležitost projednával. Zásadně mohou se ovšem i trestných činů, u nichž není to - jako na příklad u zločinů pozdvižení a vzbouření - již pojmovým znakem, dopustiti dvě osoby nebo více osob jako přímí pachatelé téhož trestného činu. Než pro předpoklad takového spolupachatelství několika osob při témže trestném činu nestačí, že byl uskutečněn společný čili stejný, k témuž protiprávnímu účinku se nesoucí zlý úmysl dotčených osob. Neboť stejnost obsahu a směru zlého úmyslu u všech súčastněných osob předpokládají také spoluvina a účastneství na trestném činu podle §§ 5, 239 tr. zák., ba předpokládá ji také pouhé nepřekážení zločinu podle § 212 tr. zák.

Spolupachateli jsou osoby, jejichž úmysl směřuje k témuž protiprávnímu výsledku jen tehdy, když spolupůsobí při samotném páchání trestného činu, čili při samotném jednání, ve kterém spatřuje zákon stíhaný jím prostředek uskutečnění dotčeného zlého úmyslu (vědouce každý o stejnosměrné činnosti ostatních). Proto jest k posouzení, odpovídá-li ta která z osob zúčastněných na určitém trestném skutku jako přímý nebo třeba spolupachatel anebo jako spoluvinník anebo jako účastník anebo - pokud ovšem taková odpovědnost přichází podle ustanovení §§ 212, 213 tr. zák. vůbec v úvahu - jen jako nadržovatel a není-li dokonce po případě vůbec prosta odpovědnosti, nezbytně třeba vedle zjištění obsahu a směru zlého úmyslu, jenž dotčené osoby spolčil, i dalších zjištění, jakým způsobem, obzvláště i kdy a kde byl společný zlý úmysl tou kterou z osob těch uskutečňován (uskutečněn), nezůstala-li přes svůj úmysl vůbec nečinnou. Nedostává-li se v úvahách rozsudku o tom kterém ze souzených skutků takových podrobných zjištění, stran každé z osob, jež byly pro skutek ten odsouzeny, nelze přezkoumati, je-li v tom, jak ta která z odsouzených osob se zachovala i po případě činně uvedených způsobů viny účast ta se rovná, takže při tak nedostatečném rozsahu skutkových zjištění nelze jako neodůvodněnou odmítnouti námitku, že rozsudek je zatížen zmatkem nesprávného použití zákona podle čís. 9 a) nebo čís. 10 § 281 tr. ř., protože po případě účastí té neb oné z odsouzených osob není splněn žádný z uvedených způsobů viny na dotčeném skutku nebo třeba je jí splněn jiný než onen z těchto způsobů, který dává rozsudek tomu kterému z odsouzených za vinu.

Onu zásahu, že se téhož trestného skutku mohou dopustiti dvě nebo více osob jako přímí (spolu-) pachatelé, jest arciť i pro souzenou trestní věc poněkud omeziti. Protože podstatou a důvodem trestnosti zpronevěry jest klamání (porušení) důvěry projevené pachateli svěřením mu věci osobou nebo třeba pro osobu k ní oprávněnou, mohou se zpronevěry přímým pachatelstvím, tudíž i spolupachatelstvím dopustiti výlučně osoby, jimž byla dotčená věc svěřena. Jiné osoby, u nichž není takového zvláštního závazku založeného činným projevením důvěry, dopouštějí se i spolupůsobením při samotném páchání zpronevěry čili při jednání, jímž opodstatněn znak zadržení nebo přivlastnění svěřené věci, jen spoluviny nebo třeba účastenství na zpronevěře, jsou-li ovšem splněny též ostatní předpoklady § 5, najmě dáno vědomí, že věc byla přímému pachateli svěřena a že zadržovací nebo přivlastňovací úkon jest hmotně protiprávným zásahem do práv příslušejících svěřiteli nebo třeba designatáru svěřitelovu k dotčené věci.

Při zločinech podvodného a přečinech nedbalého úpadku, při nichž byly by jinak na místě obdobné úvahy jak u zpronevěry - jsouť tyto trestné činy svou podstatou porušením zvláštních závazků, jež má dlužník ke svým věřitelům -, je samým zákonem stanoveno, že se jich jako přímí pachatelé, tudíž i jako spolupachatelé mohou dopustiti též osoby od dlužníka různé.

Vycházejíc z tohoto doslovu zákona jest si pak uvědomiti tyto zvláštní případy:

1. Jelikož trestným zákonem stíhaným výsledkem jest u těchto trestných činů poškození věřitelstva, po případě jednotlivých věřitelů, jest ovšem možné spolupachatelství dlužníka a osoby samostatně jeho věci vedoucí na témže trestném činu v tom smyslu, že každý z nich - v případech § 205 a) tr. zák. po případě u provádění povšechné dohody a povšechně společného úmyslu poškozovacího - předsevezme samostatně jednání, které buď v souvislosti s jednáním druhého spolupachatele způsobí škodný výsledek zákonem předpokládaný (zmaření nebo ztenčení uspokojení věřitelstva nebo jeho části, poškození všech anebo některých věřitelů), nebo způsobí trestný výsledek některého z těchto druhů, který by byl nenastal, kdyby bylo zůstalo jen při jednání druhého spolupachatele.

2. Nemožné a napros to vyloučeno je však spolupachatelství oněch osob na témže trestném skutku čili na témže konkrétním jednání (úkonu), který (které) se stal (stalo) nebo měl (mělo) se státi příčinou nebo jednou z příčin škody (újmy) trestním zákonem předpokládané, neboť s předpokladem, jímž jest, jak nahoře dovozeno, vázána odpovědnost osoby od dlužníka různé jako přímého pachatele, čili s předpokladem, že osoba ta jednala v dotčené jednotlivé záležitosti samostatně, nelze nikterak uvésti v soulad předpoklad spolupachatelství zvláštní a proň nutný, že osoba ta jednala v dorozumění s dlužníkem, tudíž ne-li přímo z jeho příkazu, poukazu, pokynu, alespoň jsouc si vědoma, že dlužník její postup, přesněji dotčený úkon schvaluje. Úkon, který předsevzala osoba od dlužníka různá, třebas jinak věci dlužníkovy samostatně vedoucí, jsouc s dlužníkem dorozuměna nebo třeba srozuměna, najmě po případě provádějíc společný s dlužníkem úmysl vyhrocený na tento úkon, může jí býti přičítán a to jen za předpokladů § 5 tr. zák. jako spoluvina neb účastenství, takže odsouzení pro přímé pachatelství zatěžuje rozsudek zmatkem čís. 10 § 281 tr. ř.

3. Došlo-li konečně bez takového individuelně vyhroceného dorozumění po povšechné dohodě nebo třeba po vzniku povšechně společného úmyslu dlužníka i osoby jeho věci samostatně vedoucí zmařiti nebo ztenčiti uspokojení věřitelů nebo části jich (§ 205 a) anebo po nabytí vědomí oběma o neschopnosti dlužníka k placení (§ 486 čís. 2), k ojedinělému úkonu jen dlužníka neb osoby jeho věci samostatně vedoucí, jest přímým pachatelem jen ona z těchto osob, jež úkon ten předsevzala, kdežto druhé z nich lze přičítati úkon ten jen podle § 5 tr. zák. jako spoluvinníku neb účastníku, pokud ovšem není toto přičítání vyloučeno tím, že jde v úkonu o trestný čin nedbalý, jak tomu jest v případech § 486 čís. 2 tr. zák. Jinaká kvalifikace případné účasti té které z obou osob na tom kterém ze souzených úkonů (skutků) odporuje správnému výkladu zákona a činí rozsudek v dotčené části zmatečným podle čís. 9 a), 10 § 281 tr. ř. Jest tu však ihned podotknouti, že dlužník odpovídá za škodu, která vzešla všem anebo třeba některým věřitelům tím, že osoba věci dlužníkovy samostatně vedoucí udělala nový dluh, zaplatila dluh nebo dala zástavu po době, kdy se dlužník dověděl o své neschopnosti k placení, podle § 486 čís. 2 tr. zák., byť ne z důvodu spoluviny na dotčeném jednání jmenované osoby, přece z důvodu, že nenavrhl včas zahájení řízení úpadkového nebo vyrovnávacího nebo třeba dozor nad svým podnikem, kdyžtě takovým návrhem dlužníkovým bylo by dotčenému jednání a tím i škodě věřitelů zabráněno.