Rt 4633/1933
Vinou (proviněním) pachatelovým (§ 335 tr. zák.) je v případě nevědomí nedbalosti již, neosvědčil-li dbalost nutnou a dostatečnou k zamezení nebezpečí a škody, ač mu to bylo podle jeho tělesného a duševního stavu možné.

(Rozhodnutí ze dne 18.02.1933 , Zm I 1046/31)
Z odůvodnění:
Vinou (proviněním) pachatelovým jest u nevědomé nedbalosti, o jakou tu jde, již, že pachatel neosvědčil dbalost nutnou a dostatečnou k zamezení nebezpečí a škody, ač mu to bylo podle jeho tělesného a duševního stavu možné. To si zřejmě uvědomil řádně i nalézací soud, vyslovuje-li v napadeném rozsudku, že by se byl obžalovaný při náležité dbalosti vyvaroval opomenutí, jímž byl úraz zaviněn a že jen z neopatrnosti neuvážil nebezpečnost svého jednání a odmítá-li tím i obhajobu stěžovatele, již opakuje rozsudek předchozí větou, že obžalovaný přiznává, že konaje jiné práce ve chvatu zapomněl stavítka pákou otevříti a omlouvá to únavou po osmihodinné práci, kterou konal teprve třetí den.

Podrobněji se s touto obhajobou vypořádati nebylo třeba, jelikož jí není a ani jinými výsledky hlavního přelíčení nebylo i jen naznačeno, že stěžovatel z důvodu nedostatečného poučení nebo z důvodu únavy nebyl s to učiniti v osudné době, co mu náleželo.

Taková neschopnost nebyla uplatňována ani další obhajobou stěžovatelovou, že je mu záhadou, jak mohli na dotčený úkon zapomenouti a není uplatňována ani vývody stížnosti, že může výjimečně selhati i největší pozornost (dbalost) člověka pro nedokonalost lidské mysli.