Rt 4617/1933
Činnost naznačená v § 214 tr. zák. nezakládá zločin podle tohoto §, zanikl-li již v té době nárok státu na stíhání a potrestání hlavního pachatele.

(Rozhodnutí ze dne 4.02.1933 , Zm I 488/31)
Z odůvodnění:
Napadený rozsudek zprošťuje obžalovanou z obžaloby, neshledávaje v jejím jednání skutkovou podstatu zločinu podle § 214 tr. zák. z důvodu, že podle § 224 tr. zák. smrtí pachatelovou zrušuje se další jeho stíhání, že ustanovení § 214 tr. zák. - správně jednání, jemuž ustanovení první věty § 214 tr. zák. brání - má za účel nadržovati zločinci proto, by unikl trestu, že tedy v době, kdy obžalovaná policii nepravdivá udání učinila, vědouc o tom, že Josef C. jest už mrtev, ve smyslu § 224 tr. zák. stíhání C-ovo již bylo zrušeno a že tedy obžalovaná podle názoru soudu nemohla nadržovati zločinci, který byl už mrtev a dále stíhán ani trestán býti nemohl.

Výklad první věty § 214 tr. zák., kterým se rozsudek v těchto úvahách řídil, je správný a jest při něm trvati přes námitky stížnosti. Zločin, který shledávala v souzeném skutku obžaloba, jest ovšem samostatným zločinem, přesněji - viz § 6 tr. zák. - zločinem různým a zvláštním od zločinu, k němuž nadržování hledí. Než přes to je nezbytným předpokladem trestnosti jednání v první větě § 214 tr. zák. naznačeného nejen, že byl spáchán zločin, ku kterému se jednání vztahuje nýbrž i, že v době tohoto jednání je tu ještě pachatel, kterého je zločin ten stíhati.

Ustanovení první věty § 214 tr. zák. a korespondující ustanovení § 307 tr. zák. chrání právo státu na stíhání pachatelů trestných činů proti jakékoliv činnosti, jíž osoba od pachatele různá úmyslně maří neb alespoň ruší výkon onoho práva v počátečním období pátrání po trestných činech a jejich pachatelích, zatajujíc půtahy, jimiž může se vrchnost dověděti, že byl spáchán zločin a kdo byl jeho pachatelem.

S hlediska řečeného práva státu a tím i účelu dotčené trestní normy má pro § 214 tr. zák. význam i zatajování samotného zločinu, avšak jen, pokud se takovým nadržováním zločinu maří nebo stěžuje stíhání pachatele a takto nadržuje se i pachateli zločinu. Proto není - protože nepoškozuje a neohrožuje chráněné právo státu podle první věty § 214 tr. zák. - trestnou činnost tam naznačená, není-li v době činnosti té již chráněného práva, proto že je stíhání pachatele hlavního zločinu vyloučeno skutečnostmi, se kterými spojuje trestní zákon zánik práva státu na stíhání (a potrestání) zločince, neboli - jak praví Finger I. 559 - zánikem práva na potrestání nebo stíhání, vzešlého ze spáchání trestného činu, zanikne i možnost dopustiti se nadržování vzhledem na tento trestný čin.