Rt 4609/1933
Nalézací soud jest vázán (§ 267 tr. ř.). návrhy obžalobcovými jen potud, že nesmí uznati obžalovaného vinným skutkem, k němuž obžaloba původně nesměřovala, kdežto jinak není soud podle § 262 tr. ř. vázán ani označením činu v obžalobě, ani návrhy obžaloby (obžalobce) na použití určité trestné sazby nebo rozsahem skutečností obžalobou v příčině trestní sazby uplatňovaných, nýbrž vynese rozsudek podle svého právního přesvědčení, bera za podklad skutečnosti, jež pokládá za prokázány, po případě vedle nebo na místě skutečností obžalobou uplatňovaných.

(Rozhodnutí ze dne 31.01.1933 , Zm IV 937/31-2)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek v odsuzující části, pokud čin obžalovaných nebyl podřazen pod ustanovení § 203 tr. zák. Důvodnou jest stížnost s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř. Obžaloba - podaná 16. března 1925 - uplatňovala, že dotčenými zažalovanými skutky měli oklamaní zákazníci š-ské spořitelny a vkladatelé této spořitelny utrpěti škodu 200 a 2.000 Kč převyšující a skutečně utrpěli škodu daleko vyšší 2.000 Kč, a žádala, by byl obžalovaným vyměřen trest podle § 203 tr. zák. za použití čl. I § 1 zák. z 12. prosince 1923, čís. 259 s. z. a n. Po právomoci obžaloby bylo ustanovení § 203 tr. zák. zákonem ze dne 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. změněno tak, že trestní sazba tam stanovená má nyní místo jen, převyšuje-li částka nebo hodnota toho, co si pachatel zločinem (podvodem) anebo třeba podvody přisvojil anebo k čemu jeho úmysl směřoval, částku 20.000 Kč, takže týmž předpokladem je vázáno i použití trestní sazby těžkého žaláře od 1 roku do 5 let, vstupuje-li tato trestní sazba podle čl. I § 1 zák. z 12. prosince 1923, čís. 259 sb. z. a n. - viz i § 21 zák. z 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. - na místo trestní sazby stanovené § 203 tr. zák.

Této změně zákona ovšem veřejný obžalobce své návrhy, přesněji odůvodnění svých návrhů nepřizpůsobil. Než opomenutí obžalobcovo nezprostilo nalézací soud povinnosti uvažovati o tom, jsou-li nebo nejsou-li dány předpoklady trestní sazby § 203 tr. zák. a čl. I § 1 zák. čís. 259/1923, a pakliže je zjistí, použíti na souzené skutky této trestní sazby. Nehledě k tomu, že obžalobce na svém návrhu, by byl trest vyměřen podle této trestní sazby, nic nezměnil, je nalézací soud návrhy obžalobcovými podle § 267 tr. ř. vázán jen potud, že nesmí uznati obžalovaného vinným skutkem, k němuž obžaloba původně nesměřovala a na nějž nebyla při hlavním přelíčení rozšířena, kdežto jinak není soud podle § 262 tr. ř. vázán ani označením činu obžalobou uvedeným, tím méně návrhy obžalovacího spisu nebo vůbec návrhy obžalobce na použití určité trestní sazby, nebo dokonce rozsahem skutečností obžalobou v příčině trestní sazby uplatňovaných, nýbrž vynese rozsudek podle svého právního přesvědčení, bera za podklad skutečnosti, jež pokládá po případě vedle nebo na místě skutečností obžalobou uplatňovaných za prokázány.