Rt 460/1921
Není neodolatelným donucením (§ 2 lit. g) tr. zák.) dopustil-li se pachatel předražování, by odvrátil od sebe a své rodiny nouzi.

( Rozhodnutí Kr I 100/21, 30.05.1921 )
Z odůvodnění:

Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje proti rozsudku, sprošťujícímu obviněnou z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 lich. zák., důvod § 281 č. 9 b) tr. ř. a to právem.

Soud lichevní zjistil v rozsudku, že obžalovaná spáchala čin, v němž jsou po stránce objektivní všechny náležitosti přečinu dle § 11 č. 4 lich. zák., sprošťuje ji však z obžaloby, poněvadž prý jednala ve stavu neodolatelného donucení dle § 2 písm. g) tr. zák., trestnost vylučujícím, ježto je úplně nemajetná a matka jedenáctileté dcery, jež má levou ruku ochromenu, takže není ku práci způsobilá, a poněvadž její důchod od úrazové pojišťovny ve výši 17 K měsíčně naprosto nestačí k výživě její i jejího dítěte; touto nouzí dala se svésti k tomu, by si lehčím způsobem výdělek opatřila.

Platný trestní zákon rozlišuje mezi neodolatelným donucením dle § 2 písm. g) tr. zák., trestnost ovšem vylučujícím, jež záleží v tom, že pachateli nezbývá na odvrácení bezprostředně hrozícího, těžkého nebezpečí pro život, svobodu nebo majetek nic jiného, než přivoditi trestným činem zlo, nepřevyšující hrozící zlo, a nouzí jako pohnutkou trestného činu, opodstatňující jen polehčující okolnost dle § 264 f) tr. zák.

To, co rozsudek na odůvodnění neodolatelného donucení uvádí, opodstatňuje však patrně jen tuto polehčující okolnost nouze, poněvadž rozsudek sám neuvádí, že by bylo obviněné hrozilo bezprostředně nějaké nebezpečí povahy shora naznačené, ku jehož odvrácení jedině by se byla trestného činu dopustila.

Právní omyl rozsudku vychází zcela zřejmě na jevo z vlastního tvrzení na konci důvodů, že obžalovaná dala se nouzí svésti k tomu, by si trestným činem opatřila lehčím způsobem nějaký výdělek. Za takovýchto okolností jest výrok osvobozující zřejmě právně pochybeným.