Rt 4595/1933
I cenné papíry (akcie), dané pachatelem se souhlasem vlastníka bance do zástavy za účelem realisace zápůjčky, kterou vlastník tímto způsobem chtěl pachateli poskytnouti, mohou býti předmětem zpronevěry, svémocný prodej těchto papírů pachatelem jest "přivlastněním si" jich po rozumu § 183 tr. zák.

(Rozhodnutí ze dne 21.01.1933 , Zm I 973/31)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost není důvodna, pokud napadá výrok o vině. Vada neúplnosti soudního výroku vytýkaná stížností podle čís. 5 § 281 tr. ř. způsobuje zmatečnost rozsudku jen, mají-li opomenuté výsledky hlavního přelíčení nebo třeba skutečnosti jimi napovězené význam rozhodný. Té povahy není ani účel transakce, již L-ová umožnila stěžovateli, odevzdavši mu cenné papíry, ani (finanční) ztráta (hmotná škoda), kterou stěžovateli způsobili jeho zaměstnanci. Že L-ová chtěla - po případě z pohnutky vážné známosti se stěžovatelem a snad dokonce v naději, že ji stěžovatel pojme za manželku - umožniti stěžovateli založení vlastního obchodu, nebylo by na závadu předpokladu, že L-ová omezila - zákazem jinakého nakládání, najmě zcizení cenných papírů - svou finanční pomoc stěžovateli na zmocnění k lombardování cenných papírů pro výpůjčku 10.000 Kč, najmě když - jak později se dokáže - lombardem nepřešlo disposiční právo na půjčitele.

A zpronevěry dopustil se stěžovatel prodejem cenných papírů, nikoliv tím, že jich ze zástavy nevyplatil, takže je lhostejno, co bylo příčinou, ž stěžovatel cenné papíry nevyplatil a nevrátil, a zda příčinou toho byly tvrzené jím ztráty. Po stránce hmotněprávní připomíná se stížnosti předem, že rozsudek shledává svémoc a trestné provinění stěžovatele výlučně v tom, že, ačkoliv se zavázal, že s lombardovanými akciemi nebude disponovati beze souhlasu L-ové, akcie prodal a že prodej jakožto výkon práva příslušejícího jen vlastníku spadá pod pojem přivlastnění si, pročež bylo také výrok rozsudku omeziti na tuto činnost obžalovaného. Proto jsou bezpředmětny a nenutí k podrobnému vyvracení vývody stížnosti operující s pojmem zadržení za sebou, t. j. pouhého nevrácení svěřené věci svěřiteli nebo třeba nevydání jí osobě svěřitelem určené. Pochybeny jsou vývody stížnosti, jež navazují na předpoklad, že banka, u níž byly akcie lombardovány, nebyla by povinna vrátiti po zaplacení zápůjčky tytéž akcie. Byla-li dotčená banka povinna držeti akcie zástavou dané jako cizí pro ni cenné papíry a - ovšem po zaplacení poskytnuté na ně půjčky - stěžovateli je vrátiti, bylo i stěžovateli zásadně možno vrátiti tytéž akcie svědkyni L-ové, takže akcie byly - jako podle ustálené judikatury zrušovacího soudu zastupitelné věci vůbec - vhodným předmětem svěření a zpronevěry, třebaže byly stěžovateli odevzdány se svolením k opatření si zápůjčky lombardem.

Nesprávný jest i názor stížnosti, že lombardem přešlo disposiční právo se stěžovatele-dlužníka na banku-věřitelku. Lombardem nabyla banka - ovšem krom neomezené faktické možnosti disposice - jen oprávnění k disposicím krytým rozsahem práva zástavního, kdežto jinak příslušelo právo s akciemi disponovati nadále - v poměru mezi bankou a stěžovatelem - tomuto, jenž také skutečně tohoto práva a této možnosti použil, vlastně zneužil ku prodeji akcií bance. Úplnou volnost disposice s akciemi mohl si stěžovatel arciť zjednati jen zaplacením lombardní zápůjčky a jen disposiční moc takto zúženou nebo třeba stíženou a podmíněnou mohl a měl - po případě v určené mu době - stěžovatel L-ové vrátiti, neměl-li hotových peněz k zaplacení půjčky. Než za toto zmenšení, ztížení, zúžení disposiční volnosti L-ové, jež nastalo - ponecháme-li stranou případný nesoulad mezi výší lombardní půjčky - jak byla určena L-ovou a jak byla uskutečněna obžalovaným - se souhlasem L-ové, nečiní se stěžovatel v rozsudku zodpovědným.

Provinění jeho podle § 183 tr. zák. trestné je rozsudkem a to právem spatřováno ve svémoci stěžovatelově, která přistoupila k stěžovateli dovolenému lombardování akcií, totiž v prodeji akcií. Prodejem tím disponoval stěžovatel s akciemi, odevzdanými do jeho neomezené faktické moci k určitému způsobu nakládání, tedy s věcmi svěřenými, způsobem jinakým, ku kterému nebyl zmocněn a jakým disponovati může jen vlastník věcí, takže si tím stěžovatel akcie přivlastnil, připravuje L-ovou též o zmíněnou ztenčenou možnost disposice s akciemi a porušuje, vlastně niče k akciím se vztahující věcné právo (vlastnictví) L-ové v rozsahu zbylém po jich lombardování, nikoli - jak nesprávně tvrdí stížnost - jen obligační nárok L-ové na to, by jí bylo vráceno stejné množství akcií téhož druhu a téže hodnoty, nebo by jí byla zaplacena hodnota akcií. Stížnost prokázala se, pokud napadla výrok o vině, neodůvodněnou a byla proto v tomto směru zamítnuta.