Rt 457/1921
Nelze se dovolávati beztrestnosti ani dle písm. e) ani dle písm. g) § 2 tr. zák., odhodlal-li se pachatel k trestnímu činu na rozkaz svého představeného jen proto, by se popřípadě vyhnul újmě, která mu jinak hrozila propuštěním z práce.

( Rozhodnutí Kr I 16/21, 28.05.1921 )
Z odůvodnění:

Zmateční stížnost vytýká, že obžalovanému neprávem byly přiznány důvody, trestnost vylučující dle § 2 písm. e) a g) tr. zák. poukazuje na to, že obžalovaný jen ze skutkového omylu, který mu nedal seznati tres tnost jeho počínání, měl za to, že jest vázán rozkazem představeného, by hlínu v jílovišti podkopával a že jen z té příčiny se nevzepřel proti nezákonnému rozkazu, že měl za to, že byl dán v zájmu majitele, by se tak více vytěžilo.

Neodolatelné donucení shledává stížnost v tom, že obžalovaný byl nucen podrobiti se příkazu představeného, nechtěl-li pozbýti práce a výdělku v době, kdy naděje na jiný výdělek byla malá. Kdyby se byl nepodrobil, musel nutně počítati s propuštěním z práce. Poněvadž nejednal ze svobodné vůle, nýbrž z určení druhého, zodpovídá za jednání pouze ten, od koho rozkaz vyšel.

Tato námitka by byla na místě, kdyby obžalovaný nebyl v době činu příčetným, nebo jednal jako nástroj osoby třetí, byl k jednání násilím donucen a t. d.

Nic takového nebylo za řízení ani tvrzeno. Jinak nezjišťuje rozsudek ani omylu, stěžovatelem tvrzeného ani okolností, z nichž stěžovatel dovozuje neodolatelné donucení.

Soud se ovšem zabývá námitkou obžalovaného, že se obával, že přijde o práci a výdělek, nebude-li pracovati tak, jak mu představený nařizoval, neuznal ji však za správnou, poněvadž obžalovaný měl možnost domáhati se nápravy u majitele podniku, požadoval-li na něm představený práci nedovolenou. Kdyby opravdu měla za to, že musí spíše poslechnouti rozkazu představeného, než. min. nařízení ze dne 29. května 1908, čís. 118 ř. zák., které zakazovalo podkopávání a jehož obsah mu byl znám, pak by nešlo o omyl skutkový dle § 2 písm. e) tr. zák., který jedině by mohl vyloučiti trestný úmysl, nýbrž o omyl právní, který dle zásady §§ 3 a 233 tr. zák. pachatele neomlouvá. Pokud jde o neodolatelné donucení stačí uvésti, že nemůže se pachatel dovolávati beztrestnosti, když se odhodlal k činu, ve veřejném zájmu přísným trestem ohroženému, jen proto, by se po případě vyhnul újmě, která mu dle jeho mínění hrozila, kdyby byl z práce propuštěn, to tím méně, že obžalovaný ani netvrdil, že by jiné práce a výdělku nedostal.