Rt 456/1921
I. Podřadění činnosti ukrývačovy skutkové podstatě § 214 tr. zák. není zásadně vyloučeno tím, že ukrývač sám přichází v úvahu jako podezřelý z hlavního činu; rozhodným jest, zda úmysl ukrývačův směřoval pouze k tomu, by před vrchnostenským stíháním chráněna byla jiná osoba.

II. K pojmu neodolatelného donucení.

( Rozhodnutí Kr I 873/20, 28.05.1921 )
Z odůvodnění:

V odpor vzatým rozsudkem byla obžalovaná sproštěna z obžaloby pro zločin nadržování zložincům ukrýváním dle § 214 tr. zák., přes to, že dle rozhodovacích důvodů rozsudku soud ve vědomě nesprávném sdělení, které učinila obžalovaná pátrajícímu četnictvu, shledal objektivní skutkovou podstatu naznačeného zločinu.

Soud dle rozhodovacích důvodů jednak uvěřil zodpovídání se obžalované, dle něhož učinila ony nepravdivé údaje jen ze strachu před přísností okradeného O-a a před násilnickou povahou pachatele krádeže T-a, který jí již před závadným případem hrozil zastřelením, kdyby ji měl při něčem přistihnouti, jednak přihlížel k tomu, že obžalovaná ohledně krádeže, která spáchána byla na jejím švakru a která měla býti četnictvem vypátrána, sama přicházela neb aspoň mohla přijíti v úvahu jako podezřelá. Soud proto nevzal za prokázáno, že by byla obžalovaná chtěla úmyslně zmařiti neb aspoň stížiti, by se půtahy, sloužící k odhalení krádeže nebo T-a jako pachatele, nestaly známými.

Zmateční stížnosti státního zastupitelství, která se proti tomuto výroku dovolává důvodu zmatečnosti, nelze upříti oprávnění. Rozsudek se sice nevyslovuje jasně v tom směru, zda v onom strachu, u obžalované zjištěném, spatřuje některý z důvodů, vylučujících dle § 2 tr. zák. přičítatelnost jednání jako zločinu, odůvodnění nasvědčuje však tomu, že nalézací soud jen s tohoto hlediska vyloučil u obžalované zlý úmysl dle § 214 tr. zák.

V úvahu mohlo by tu přijíti jen neodolatelné donucení ve smyslu § 2 písm. g) tr. zák. I namítá stížnost správně, že rozsudkem zjištěný strach obžalované pojmu neodolatelného donucení ve smyslu § 2 písm. g) tr. zák. neodpovídá.

O stavu neodolatelného donucení mohla by býti řeč pouze tehdy, kdyby bylo zjištěno, že okolnosti, ne něž klade v tom směru důraz nalézací soud, vykonávaly na vůli obžalované takový tlak, že mu obžalovaná, nejsouc s to, by čelila mu svou duševní silou a mravní váhou, předpokládanou u každého průměrného člověka, podlehla tak, že by její jednání nebylo projevem svobodné vůle.

Takovéto zjištění z rozsudku nevyplývá, rozsudkem zjištěný strach obžalované zakládal by, jak případně dovozuje zmateční stížnost, jen polehčující okolnost dle § 46 c) tr. zák. (a ne dle § 46 d) tr. zák.)

Ale ani ta okolnost, že snad obžalovaná sama přicházela neb aspoň mohla přijíti v úvahu jako podezřelá z krádeže, nemusí jednání její činiti nezbytně beztrestným. Předpokladem nadržování zločinci dle § 214 tr. zák. je sice trestný čin jiného pachatele a musí nadržování samo, pokud jde o osobu tohoto pachatele, směřovati k jeho ochraně před vrchnostenským stíháním tak, že, sleduje-li dotyčné jednání pouze ochranu vlastní osoby před oním stíháním, o nadržování zločinci řeči býti nemůže. Směrodatný je tudíž účel jednání, o jehož podřadění skutkové podstatě § 214 tr. zák. jde, tak, že zásadně nemusí možnost, aby v jednání osoby, která jako subjekt zločinu dle § 214 tr. zák. v úvahu přichází, shledána byla skutková podstata zločinu toho, býti nezbytně vyloučena ani tím, že snad ona osoba sama přicházela nebo dokonce jen přijíti mohla v úvahu jako podezřelá z hlavního činu, směřovalo-li inkriminované jednání dle jejího úmyslu jen k tomu, by před vrchnostenským stíháním chráněna byla jiná osoba jako pachatel činu toho.