Rt 450/1921
I. Pro posouzení, zda jde o pokus či o pouhé jednání přípravné jest rozhodným, zda zlý úmysl pachatelův se ztělesnil v jeho zevním konání čili nic.

II. Zůstalo-li při pokusu, nelze přiznati polehčující okolnosti, že nepovstala škoda.

( Rozhodnutí Kr II 309/20, 21.05.1921 )
Z odůvodnění:

Ve věci samé uplatňuje stížnost důvod zmatečnosti tvrdíc, že v tomto případě nejde o pokus krádeže, nýbrž o beztrestnou přípravnou činnost. K pokusu krádeže prý je zapotřebí, by pachatel podnikl něco za účelem skutečného odnětí cizí věci z držení poškozeného. Bednička byla prý na nádraží a stěžovatel odhodil ji tamtéž. Nádraží je prý v celém rozsahu ohraženo a mají tam přístup pouze zřízenci dráhy. Dráha jakožto právnická osoba vykonává držbu toliko svými zřízenci. Je-li nějaká věc, kterou dráha drží, ještě v ohražené místnosti, není prý ještě z držení dráhy odňata a pokus není dokonán.

K tomuto stanovisku zmateční stížnosti nelze přisvědčiti. O přípravném jednání může se mluviti jen, pokud zákonem zapovězený úmysl nedošel výrazu v nějaké konkrétní činnosti; projevili-li se však úmysl, vykonati čin zákonem zakázaný již na venek činem, předsevzatým za účelem jeho uskutečnění a také objektivně ke skutečnému vykonání vedoucím, je tu již pokus.

Kriterion pokusu na rozdíl od pouhého jednání přípravného nespočívá ve větším či menším se přiblížení se cíli, zákonem trestním zakázanému, ani v tom, obsahuje-li čin pachatelův více či méně podmínek pro dosažení cíle, nýbrž jen v tom, projevil-li se k dosažení trestného cíle nesoucí se úmysl pachatelův zcela zřetelně v zevním ději, pachatelem předsevzatém, stělesnil-li se zlý úmysl pachatelův v zevním jeho konání. O tom však nemůže býti v tomto případě nejmenší pochybnosti.

Nalézací soud zjistil, že obžalovaný otevřel vagón na koleji stojící, z něho bedničku s barvami v ceně 150 k vytáhl, na rameno vzal a ku své budce odnášel a, jsa pak pronásledován, ji odhodil. Tím zahájil zajisté činnost, v níž úmysl, zmocniti se cizí bedničky s obsahem bez přivolení majitele, došel na venek znatelného a nepochybného výrazu a tím učinil vše, co by bylo bývalo s to, založiti skutkovou podstatu krádeže dokonané, kdyby byl obžalovaný nebyl při tom přistihnut svědkem Ondřejem B-em. Činnost jeho vybočila proto již z období beztrestného jednání přípravného.

V důsledku tohoto hlediska je okolnost, na niž klade stížnost důraz, že o pokusu krádeže nelze proto mluviti, poněvadž věc nebyla ještě odnesena z ohraženého nádraží, bez právního významu, zvláště když dle zákona ani k dokonané krádeži se nevyžaduje, by věc odstraněna byla pachatelem z místnosti dosavadního majitele, nýbrž stačí pouhé ukrytí věci na místě činu, pokud je tím jen odňata dosavadnímu majiteli možnost, s věcí dle vůle vládnouti.

Odvolání státního zastupitelství vytýkající, že nalézací soud vzal neprávem jako polehčující okolnost, že žádná škoda nepovstala, je odůvodněno. Okolnost, že žádná škoda nepovstala, nelze v tomto případě pokládati za polehčující okolnost, ježto jedná se zde o pokus krádeže a zmíněná okolnost obsažena jest již ve skutkové podstatě pokusu.