Rt 448/1921
Udání ohroženého (§ 98 lit. b) tr. zák.), že neměl z výhružky strachu, nevylučuje způsobilost výhružky, by vzbudila v ohroženém důvodné obavy.

( Rozhodnutí Kr II 158/21, 19.05.1921 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost popírá, že by zde byly subjektivní a objektivní § 98 b) tr. zák., poněvadž pohrůžka obžalovaného nebyla prý s to, by uvedla ohrožené v důvodný strach a bázeň.

Nezpůsobilost tu odvozuje stížnost z okolností, že obžalovaný, jenž nepracoval, byl v době výhružky v oddělení továrním sám, kdežto ostatní dělníci pracovali, že výhružka neuvedla ohrožené dle vlastního jich udání ve strach a bázeň, to tím méně, ani sami označili obžalovaného jako řádného člověka, že obžalovaný náleží prý s ohroženým k téže odborové organisaci, politicky však že organisován není, takže výhružka jeho byla již předem neproveditelna.

Než nehledě k tomu, že § 98 b) tr. zák. nevyžaduje vůbec, by výhružka, o niž jde, byla způsobilou uvésti ohrožené ve strach a nepokoj, nýbrž spokojuje se se způsobilostí, uvésti je v "důvodné obavy", kteroužto způsobilost rozsudek výslovně zjišťuje poukazem na celou situaci, odvozuje stížnost chybící způsobilost výhružky, uvésti ohrožené ve strach a nepokoj, vesměs z okolností, rozsudkem nezjištěných, ba z velké části ani záznamy hlavního protokolu nekrytých.

Budiž proto jen podotknuto, že udání ohroženého, že snad z výhružky strach neměl, nevylučuje nijak způsobilost výhružky, v ohroženém důvodné obavy vzbuditi, a že obžalovaný již tím, že se sám ku stávkujícím přidal a pracujícím spoludělníkům způsobem, v rozsudku zjištěným, zbavením práce, tedy vážnou škodou na majetku hrozil, dal zřejmě na jevo, že se stotožňuje se stávkujícím dělnictvem a že má vůli a osobuje sobě moc ve spojení se spolustávkujícími výhružku skutečně provésti.