Rt 446/1921
Pachatelem, nikoliv návodcem jest ten, kdo způsobem zakládajícím vinu a zodpovědnost přivodí objektivní povahu zločinu, byť i skrze jiného, jenž nechtě z vlastního rozhodnutí činu vůbec nebo alespoň celému jeho objektivnímu dosahu, nemůže zaň býti činěn zodpovědným ani jako pachatel navedený.

( Rozhodnutí Kr I 822/20, 19.05.1921 )
Z odůvodnění:
Nalézací soud uznal obžalovaného Jáchyma S-a vinným přestupkem zlomyslného poškození cizího majetku dle § 469 tr. zák., jehož dopustil se tím, že dne 1. července 1920 v noci ve Starých N., rozbiv z návodu obžalovaného Josefa K-a klackem dvě okna u příbytku Františka D-a, zlomyslně cizí věc poškodil, nejsa si vědom, že by rozbitím oken mohlo vzejíti nebezpečí pro život, zdraví a bezpečnost těla lidem, a že způsobil tak škodu na cizím majetku 200 K nepřevyšující. Naproti tomu odsoudil stěžovatele Josefa K-a pro zločin veřejného násilí ve smyslu § 85 lit. b) tr. zák. proto, že, dav vykonati zlý čin Jáchymem S-em předsevzatý, použil tohoto obžalovaného jako nástroje k vykonání činu toho, využiv jeho nevědomosti a neznalosti, že činem může vzejíti nebezpečí pro život, zdraví a bezpečnost těla lidského, sám dobře jsa si vědom tohoto nebezpečí.

V tomto případě tvrdila obžaloba, že stěžovatel opatřil obžalovanému Jáchymu S-ovi klacek, že ho dovedl před D-ův příbytek a označil mu, která okna má vytlouci, dále, že znal příbytek Františka D-a, věděl, že příslušníci rodiny D-ovi spí na lůžkách, umístěných u oken a že si byl proto vědom nebezpečnosti činu, k němuž obžalovaného Jáchyma S-a přiměl.

Skutková zjištění nalézacího soudu kryjí se úplně po této stránce s podkladem spisu obžalovacího a nejde proto o nic jiného, než že v tomto případě použil nalézací soud právě svého oprávnění, příslušejícího mu dle § 262 tr. ř. a věc samostatně posoudil.

Pachatelem je, kdo způsobem, zakládajícím vinu a zodpovědnost, přivodí objektivní skutkovou povahu zločinu, byť i skrze jiného, jenž, nechtěv sám činu z vlastního rozhodnutí nebo celému jeho objektivnímu dosahu, nemůže ze něj být činěn zodpovědným jakožto pachatel k činu třebas navedený.

Zákon totiž nevyžaduje, by ten, kdo vykonává zločinnou činnost, vykonával ji sám, nýbrž může nastati také případ, že použije k tomu síly přírodní, neb i snad nějaké osoby. Súžuje se tedy otázka již jen na to, zda činnost obžalovaného Josefa K-a vyhovuje v tomto případě po stránce objektivní i subjektivní zločinu podle § 85 tr. zák.

Skutková podstata tohoto zločinu pozůstává z takového zlého skutku, kterým se zlomyslně poškozují cizí věci, při čemž nastati může nebezpečí pro život, zdraví neb tělesnou bezpečnost lidí.

Po subjektivní stránce se vyžaduje, by pachatel měl úmysl čelící k poškození cizí věci a kromě toho vědomí nebezpečné povahy svého činu, totiž vědomí nebezpečí spojeného s jeho úmyslným činem, takže ve zlém úmyslu tohoto místa zákonného jedná, kdo jest si toho vědom, že z poškození věci jím úmyslně spáchaného může povstati některé z nebezpečí v citovaném místě zákona naznačených a že přes toto poznání spáchá čin věc poškozující a tudíž také chce přivoditi nebezpečí.

Jak již svrchu řečeno, nevadí pro posouzení viny obžalovaného po stránce subjektivní nikterak, že jeho činnost záležela částečně v tom, že spoluobžalovaného Jáchyma S-a ke zločinu navedl a že mu částečně při tom též pomáhal, ježto i tato činnost stačí k pachatelství, jakmile sahá až k výsledku trestného činu, jestliže totiž výsledek činu jest s touto činností v příčinné souvislosti, byv původcem zamýšlen jako účin jeho jednání.

O tom však nelze za zjištěného stavu věci pochybovati. Dlužno totiž uvážiti, že obžalovaný Jáchym S. po stránce objektivní vykonal skutečně to, k čemu směřovala činnost obžalovaného Josefa K-a, rozbil totiž okna u příbytku Františka D-a s nebezpečím v § 85 lit. b) tr. zák. zmíněným. Tím bylo učiněno jenom to, oč stěžovateli Josefu K-ovi šlo, a právě tento výsledek měl také v jeho vůli a činnosti svůj původ.

Hledíc ku svrchu vylíčené skutkové podstatě zločinu § 85 lit. b) tr. zák., dlužno míti za to, že u obžalovaného Josefa K-a splněna tato skutková podstata, uváží-li se dále, že nalézací soud zjistil, že Josefu K-ovi byla známa nebezpečná povaha činu obžalovaného Jáchyma S-a. Obžalovaný Josef K. přichází tu v úvahu jako pachatel zločinu, nikoliv však jako pachatel bezprostřední.

Nelze ovšem nazvati obžalovaného Jáchyma S-a pouhým nástrojem stěžovatelovým, ježto byl osobou skutečně zločinu schopnou; avšak i takovéto osoby může býti použito ku provedení zločinné činnosti, původci jakožto pachateli přičítatelné, pokud se u ní vyskytuje nějaký omyl nebo nevědomost o znacích trestného činu, kterého se dopouští,, zkrátka pokud se v osobě její nesbíhají veškeré podmínky trestné zodpovědnosti za účin, jejím jednáním objektivně přivoděný, pokud nejedná způsobem zakládajícím vinu. Tak tomu bylo právě u obžalovaného Jáchyma S-a, o němž nalézací soud zjistil, že mu nebyla známa nebezpečná povaha jeho činu.