Rt 442/1921
Zákony a nařízení československé republiky nabyly v přivtěleném území působnosti teprve skutečným jeho zabráním.

( Rozhodnutí Kr I 823/20, 14.05.1921 )
Z odůvodnění:

Nalézací soud uznal obžalovaného vinným přestupkem dle § 2 lit. b) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., jehož se prý dopustil tím, že dne 4. srpna 1920 z Josefsschlagu na Vitorazku předmět potřeby, jalovici v ceně 8000 K něm. rak., tudíž v ceně přes 500 Kč. nikoliv však přes 4000 Kč, dopravoval do ciziny bez potřebného povolení.

Zmateční stížnosti obžalovaného dlužno potud přisvědčiti, že z rozsudku není patrno, zdali přihlížel nalézací soud při řešení tohoto případu k opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé ze dne 23. července 1920 čís. 450 sb. z. a n. o přivtělení Vitorazka a Valčicka. Podle § 1 tohoto opatření rozšířil Československý stát ve smyslu mírové smlouvy Saint-Germainské svou svrchovanost na část Vitorazka a Valčicka v hranicích, jichž konečné určení bylo zůstaveno mezinárodní komisi.

V § 2 se stanoví, že působnost zákonů a nařízení, platných v Československé republice, rozšiřuje se na přivtělená území dnem, kdy bude území, v § 1 uvedené, zabráno Československou republikou. Vzhledem k tomu je pro početí působnosti zákonů, platných v Československé republice, na přivtěleném území rozhodným nikoli den, kdy opatření Stálého výboru nabylo účinnosti, totiž den 31. července 1920 (§ 5), nýbrž den faktického zabrání přivtěleného území.

Zdali však zabrání tohoto území, tudíž i obce Josefsschlagu, provedeno bylo již v době činu, dne 4. srpna 1920, či teprve později, není v rozsudku zjištěno, ba nalézací soud se touto otázkou vůbec neobíral, a ani spisy neposkytují ve směru tomto žádného podkladu. Nelze proto za tohoto stavu věci vysloviti se o rozhodné otázce, zda v době činu platil již v přivtěleném území zákon o podloudném vývozu ze dne 1 8. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., zda tudíž jde o vývoz do ciziny, a zdali si toho byl obžalovaný také vědom.