Rt 441/1921
Kdy zakládá nečinná přítomnost při loupeži spolupachatelství.

( Rozhodnutí Kr I 326/21, 12.05.1921 )
Z odůvodnění:

Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti a dovozuje, že se obžalovaný Josef D. nedopustil ani násilí na svobodě napadeného Františka F-a, ani útoku na jeho majetek, takže zde není základních náležitostí skutkové podstaty zločinu loupeže.

Okolnost, že stěžovatel třikráte běžel se spoluobžalovaným K-em za Františkem F-em, je právně nezávažnou, an se jinak choval při útocích K-ových na F-a úplně trpně. Pouhá nečinná přítomnost při trestním jednání druhého nezakládá ještě spolupachatelství. Převedl-li na sebe stěžovatel od spoluobžalovaného K-a po činu několik cigaret, pocházejících z loupeže, mohl se tím dopustiti podílnictví na loupeži dle § 196 tr. zák., nikoliv zločinu loupeže dle § 190, 192 tr. zák., jako přímý spolupachatel.

Soud nalézací zjišťuje, že obžalovaný Josef D. na Františka F-a nesáhl a násilí mu nezpůsobil, vycházel však při subsumpci činu obžalovaného Josefa D-a z úvahy, že při loupeži, zločinu to majícím za předmět hmotnou škodu, může býti činnost pachatele, fysické násilí vykonávajícího, rozložená mezi více osob, činností navzájem se doplňujících, pokud jen zlý úmysl jich směřuje k témuž výsledku.

K náhledu tomuto dlužno sice přisvědčiti; než rozsudková zjištění postrádají náležitého upotřebení tohoto právního pojetí na případ, o který se jedná. Rozsudek spatřuje stělesnění onoho vzájemného doplňování se činností obou obžalovaných při násilí, fysicky pouze K-em předsevzatým v tom,že oba pachatelé třikráte za poškozeným běželi a obžalovaný Josef D. při násilí K-em páchaným stál v jeho bezprostřední blízkosti a po předsevzatém útoku cigarety k sobě přijal. Zůstal však dlužen dolíčiti a zjistiti, proč v přítomnosti Josefa D-a při útocích K-ových na Františka F-a vidí více, než nečinnou přítomnost, jíž by sama o sobě byla mohla přece býti.

Aby okolnosti uváděné v rozsudku naplňovaly pojem činnosti, doplňující činnost bezprostředního útočníka činností, právně rovnocennou činnosti K-ově, byl by musil soud nalézací zjistiti, že se K-ovi v přítomnosti Josefa D-a dostávalo - a to na podkladě společného rozhodnutí se ku zločinu - alespoň morální opory a posily, ne-li i posily hmotné, záleževší v tom, že Josef D. stál pohotově pro případ potřeby za účelem snažšího a bezpečnějšího provedení útoku.

Toho rozsudek nezjistil. Jeho zjištění neobírají se otázkou, byl-li obžalovaný Josef D. ochoten a hotov přispěti K-ovi k úspěšnému provedení činu, sledoval-li K-a a stál-li v jeho bezprostřední blízkosti v úmyslu, jemu přispěti neb alespoň s vědomím, že s ním K. počítá jako se svým pomocníkem, že v něm vidí svou oporu pro případ potřeby, a že takto K-a posiluje alespoň morálně a tím k provedení činu přispívá. Bez konkretních zjištění v těchto směrech není rozřešena skutková otázka, dlužno-li v zachování se D-ově spatřovati činnost, doplňující aktivní násilí, K-em na Františku F-ovi spáchané.