Rt 439/1921
Rozhraničením zločinu loupeže a vydírání záleží v tom, zda měl pachatel úmysl, by se cizí věci násilím nebo vyhrůžkou ihned a bezprostředně zmocnil čili nic.

( Rozhodnutí Kr I 340/21, 9.05.1921 )
Z odůvodnění:
Obhajoba dovozuje eventualitu pouhého zločinu vydírání a nikoliv loupeže ze skutečnosti že spoluobžalovaný J. K. za jehož provedení činu obžaloba činí na základě předchozí úmluvy a spolučinnosti zodpovědnými všechny obžalované jako spolupachatele, tašku s penězi H. ani násilím nevytrhl ani nějakou pohrůžkou vydání její nevynutil, nýbrž, že jí jen od F. H. převzal, když mu ji tento se slovy: " Však já vím, co ode mne chcete, vy chcete peníze" sám vydal. Než okolnost, že F.H. by předešel dalšímu násilí, sám tašku s penězi vydal útočníku, nemůže posunout skutek útočníkův z hlediska loupeže pod hledisko vydírání.

Neboť nikoli v tom, že útočník neměl potřeby, by věc samu přímo násilně odejmul, nýbrž v úmyslu by se cizí věci násilím nebo výhružkou ihned a a bezprostředně zmocnil spočívá hlavní rozlišující moment loupeže či vydírání.

Neboť jen v případě, kdyby pachatelovi šlo o to, by násilím nebo vyhrůžkou vyvolal v odpůrci vůli, by nějakým konáním nezáležejícím v okamžitém vydání věci, jíž bezprostředně se zmocniti pachatel nezamýšlel, hrozícímu zlu předešel, mohlo by přijíti vydírání v úvahu.