Rt 430/1921
Krádež. Tím, že věci vypadly za dopravy z vagónu, nepozbyla ještě dráha nad nimi držby, pokud zůstaly v obvodu nádraží a tudíž v dosahu moci dráhy.

( Rozhodnutí Kr I 583/20, 28.04.1921 )
Z odůvodnění:
Rozsudkem nalézacího soudu byli uznáni obžalovaní (železniční zřízenci) vinnými zločinem krádeže, spáchaným na železničním eráru tím, že si přisvojili věci vypadnuté ze železničních vagónů.

Zmateční stížnost dovolává se údajů obžalovaných, dle nichž věci, ohledně kterých byli uznáni vinnými na různých místech nalézali, a že je považovali za věci nalezené.

V těsné souvislosti s touto námitkou opírá se stížnost o zjištění nalézacího soudu, dle něhož si byli obžalovaní vědomi, že obvod nádraží jako uzavřená prostora není cizím lidem volně přístupným, že tedy věci a zboží, které si v obvodu nádraží, ať z vozů nebo jiných míst přisvojovali, patří buď těm, kdož je správě k dopravě svěřili, nebo železničnímu eráru, který za jejich dopravu ručí, že tudíž nelze mluviti o nálezech věcí opuštěných neb obžalovaným omylem došlým.

Stížnost poukazuje k tomu, že věci ležely volně na zemi nebo mezi kolejnicemi, kam vypadly z vozů, stanicí projíždějících, u nichž dvířka buď sama se uvolnila, nebo jiným byla otevřena, a dovozuje, že šlo takto o věci nad nimiž železniční erár možnost volné dispozice ztratil a ohledně nichž pominul faktický výkon držby, tudíž jde o věci ztracené.

Rozsudek se touto stránkou případu pečlivě obírá a dospívá k závěru, že si obžalovaní dle povahy činu, který se ohledně různého zboží značné hodnoty v době noční často a hromadně opakoval, dle míst, na nichž obžalovaní ony věci v obvodu nádraží přisvojovali a konečně vzhledem ke svému vztahu k železničnímu eráru, totiž jakožto železniční zřízenci, byli toho vědomi, že se dopouštějí krádeží, a označuje jako pouhou výmluvu jich tvrzení, že si povahy svého jednání jako krádeže neuvědomili.

je pak neudržitelný právní názor, uplatňovaný zmateční stížností, že železniční erár nad věcmi, vypadše z vozů, ležely na zemi nebo mezi kolejnicemi, ztratil možnost volné dispozice, a že ohledně nich pominul faktický výkon jeho držby.

Držba znamená možnost, věcí skutečně nakládati, spojenou s vůlí, tuto možnost zachovati. Že by se byl železniční erár držby oněch věcí vzdal netvrdí ani stížnost. Možnost s nimi nakládati pak nepominula pro dráhu ani ohledně oněch věcí, které, jak rozsudek připouští, z vozů po uvolnění jich dvířek nebo po jich otevření někým jiným vypadly. pokud ty věci i pak zůstaly v obvodu nádraží a tedy v dosahu dráhy.

Tomu je tak i ohledně tabáku, který se sice dle rozsudkových zjištění nacházel na valníku náležícím soukromému povozníku, ale také na nádraží.