Rt 4286/1931
Ustanovení § 260 čís. 1 tr. ř. vyhovuje i výrok alternativní.

Nejde o zmatek čís. 3 § 281 tr. ř., ponechává-li rozsudek nerozhodnuté, při kterém ze dvou odporujících si svědectví obžalovaný křivě vypovídal, uznávaje ho vinným alternativně.

(Rozhodnutí ze dne 26.09.1931 , Zm I 717/30)
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 260 čís. 1 tr. ř. musí vysloviti odsuzující rozsudek ve výroku pod neplatností, kterým činem byl obžalovaný uznán vinným, a to výslovným označením skutkových okolností, podmiňujících zákonnou trestní sazbu, tomuto požadavku vyhovuje však i výrok alternativní, ana se i jím vylučuje možnost záměny činů, na něž výrok zní, s jiným činem, a tím i nebezpečí opětného stíhání obžalovaného pro ten či onen z činů, pojatých do rozsudkového výroku, kterémužto nebezpečí má právě čeliti zákonný předpis § 260 tr. ř. Nestal se tudíž v souzeném případě rozsudek zmatečným podle čís. 3 § 281 tr. ř. proto, že ponechává nerozhodnuté, kdy obžalovaný vypovídal před soudem jako svědek vědomě křivě, zda 30. prosince 1929 u okresního soudu v Jilemnici, či 17. února 1930 u krajského soudu v Jičíně, uznávaje ho vinným alternativně, že buď onoho dne u okresního soudu křivé svědectví vydal, nebo tohoto dne u krajského soudu křivou přísahu vykonal. Jest dodati, že jde v obou případech o týž trestný čin /zločin podle §§ 197, 199 a)/, třebaže obžalovaný při prvém výslechu vypovídal nepřísežně, při hlavním přelíčení však pod přísahou. Na křivou přísahu stanoví sice zákon trest těžkého žaláře, kdežto na křivé svědectví jen trest jednoduchého žaláře, leč tento rozdíl mezi oběma trestnými činy je tu bez významu, an nalézací soud vyměřil trest podle sazby § 202 tr. zák., nikoli podle přísnější sazby § 204 tr. zák., stanovené pro křivé svědectví složené pod přísahou. Neobstojí ani další výtka uplatňovaná s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř., že rozsudek jest nejasný (výtka neúplnosti není vůbec dolíčena), nevyslovuje, které z obou svědectví vydaných obžalovaných před soudem jest křivé, poněvadž i alternativní odsuzující výrok dopouští rozsudek přezkoumati a posouditi, zda soud použil zákona správně čili nic, takže nemůže býti řeči o nejasnosti vůbec a dokonce ne o takové, jakou má na mysli čís. 5 281 tr. ř. Důvodů zmatečnosti čís. 7 a 8 § 281 tr. ř. dovolává se zmateční stížnost neprávem, onoho proto, že o rozsudku, jímž byl obžalovaný uznán vinným alternativně podle obžaloby, nelze říci, že nechává nepovšimnutým některý čin, na který obžaloba zněla, pokud se týče dodatečně byla rozšířena, že tedy jím obžaloba v té či oné části nebyla vyřízena, rovněž tak nelze důvodně tvrditi, že soud překročil obžalobu, an rozhodl konečným rozsudkem, třebaže alternativně, nejen o skutku, který byl původně předmětem obžaloby, o křivém svědectví vydaném 30. prosince 1929 u okresního soudu v Jilemnici, nýbrž i o eventuálním dalším skutku, totiž o křivé přísaze složené dne 17. února 1930 u krajského soudu v Jičíně, na kterou rozšířil veřejný obžalobce obžalobu při hlavním přelíčení dne 17. července 1930. Jednalť soud podle předpisů §§ 263, 267 tr. ř.

Neprávem namítá posléze zmateční stížnost s hlediska zmatků čís. 9 a) a 10 § 281 tr. ř. (správně jen čís. 10), že soud porušil zákon, odsoudiv obžalovaného v obou případech, ačkoliv obžaloba byla jen eventuelně rozšířena na případ křivé přísahy u krajského soudu v Jičíně, v pravdě byl obžalovaný uznán vinným jen v jednom případě, ovšem alternativně, neboť rozsudek vyslovuje zřetelně, že ho uznává vinným, že buď před okresním soudem v Jilemnici křivě svědčil, nebo před krajským soudem v Jičíně jako svědek křivě přísahal, - takže provedení tohoto hmotněprávního zmatku nedbá skutkových předpokladů rozsudku a neodpovídá zákonu.