Rt 4270/1931
Vylákání zápůjčky je jednáním podvodným, věděl-li vypůjčitel od prvopočátku, že nebude s to zápůjčku platiti, a přes o ji vylákal v úmyslu způsobiti škodu.

K posuzování pozdější splácení půjčky obviněným.

(Rozhodnutí ze dne 21.09.1931 , Zm I 710/30)
Z odůvodnění:
Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) správně dovozuje zmateční stížnost, ž vylákání zápůjčky je jednáním podvodným, věděl-li vypůjčitel od prvopočátku, že nebude s to zápůjčku platiti, a přes to ji vylákal v úmyslu způsobiti škodu, neprávem však popírá, že tyto předpoklady nebyly splněny v souzeném případě, nedbajíc vůbec skutkových zjištění napadeného rozsudku. Nalézací soud zjišťuje na základě doznání obžalovaného, jež učinil u policie (takže neobstojí ani případná výtka nedostatku důvodů podle čís. 5 § 281 tr. ř.), že obžalovaný byl v době spáchání činu beze stálého zaměstnání a bez prostředků, z čehož vyplývá logicky bezvadně i další závěr soudu, že věděl, pokud se týče musel věděti, ž dluh nebude s to splatiti. Dal-li za tohoto stavu věci P-ovi jako ručiteli podepsati směnku na 2.500 Kč, projevil již tím podle přesvědčení soudu úmysl P-a o tyto peníze poškoditi, nalézací soud je o podvodném úmyslu obžalovaného přesvědčen tím spíše, an P-ovi dosud nic nezaplatil a na jeho upomínky ani neodpověděl. Zjišťuje tedy soud několik skutečností, z nichž vyplývá logicky bezvadný závěr, že obžalovaný zápůjčku vylákal, věda, že ji nebude s to zaplatiti, a že jednal v úmyslu podvodném, poškozovacím.

Pouhým brojením proti těmto formálně bezvadným skutkovým předpokladům rozsudku neprovádí zmateční stížnost uplatněný hmotněprávní zmatek po zákonu a tudíž vůbec. K okolnosti, jíž se obžalovaný hájil, že dal dodatečně soukromému účastníku řádný dluhopis a ujednal s ním podmínky zaplacení, rozsudek přihlíží, ale nepřiznává jí rozhodný význam pro otázku viny, jest uvážiti ve směru objektivním, že šlo o náhradu škody z činu, která na jeho trestnosti nic nemění, ve směru subjektivním pak o okolnost, která by sice mohla míti význam pro otázku podvodného úmyslu ve smyslu příznivém pro obžalovaného, ale v souzeném případě ho podle přesvědčení soudu nemá, an soud zjišťuje, že obžalovaný P-ovi dosud vůbec nic nezaplatil, ba na jeho upomínky ani neodpovídal.