Rt 427/1921
Pohnutky politické nejsou samy o sobě dostatečným důvodem, by byl povolen podmínečný odklad výkonu trestu.

(Rozhodnutí Kr I 310/21, 23.04.1921)
Z odůvodnění:
Tvrzení odvolání, že trestné činy při velkých politických hnutích bývají vždy rázu sugestivního, že takové činy v dobách vzrušených snadno vznikají z pouhých mylných zpráv a pověstí a mnohdy také z mylného nazírání právního, při kterém však u pachatelů po stránce morální působí pohnutky čisté a šlechetné, nemůže odůvodniti povolení podmínečného odkladu výkonu trestu. V tomto případě přicházejí v úvahu jedině politické pohnutky činu, nikoli však nějaké mylné zprávy, kterými by se byli obžalovaní řídili, nebo jejich mylné právní nazírání, poněvadž o těchto okolnostech obžalovaní vůbec ničeho neuvedli a jimi se také nehájili.

Nejsou však pohnutky politické samy o sobě takovou okolností, která opravňuje k naději, že obžalovaní povedou v budoucnosti život pořádný. Jsou sice pohnutky činu jednou z okolností, v níž se osobnost pachatelova projevuje, a může býti také po té stránce posuzována, zda poskytuje záruku pro příští pořádný život obžalovaného, čímž dlužno zajisté rozuměti takové chování se obžalovaného, které neporušuje platného právního řádu. Není-li však pohnutka trestného jednání hlavním důvodem poznání osobnosti pachatelovy, nemůže býti sama o sobě jediné rozhodnou pro povolení podmínečného odkladu trestu.

Hlavní otázka se týká zajisté nikoli pohnutek činu, nýbrž okolnosti, jak velké zlo obžalovaní spáchali, ježto odpověď na tuto otázku zodpovídá již otázku druhou, jakou mravní sílu osvědčili obžalovaní v sebeovládání, podle níž bylo by lze usuzovati do budoucna, zda, majíce před očima pohrůžku trestem, dovedou se pořádnému životu oddati.