Rt 4261/1931
Pokud min. nař. čís. 81/1910 platí, jsou soudy povinny k němu přihlížeti a nemohou podrobiti zkoumání otázku jeho vhodnosti a účelnosti se zřetelem na změněné poměry dopravní ani, kdyby snad v praxi policejními úřady k přísnému dodržování jeho předpisů přihlíženo nebylo, nelze se dovolávati zvyklosti ohledně nedodržování předepsané rychlosti.

(Rozhodnutí ze dne 14.09.1931 , Zm I 593/30)
Z odůvodnění:
Stěžovatel Karel V. tvrdí, že ministerské nařízení čís. 81/1910 ř. zák. bylo v svých předpisech o maximální rychlosti via facti zbaveno působnosti a účinnosti, poněvadž prý by policie v Praze a v Liberci pomalé jízdy 6 km za hodinu ani trpěti nemohla, ana by tím veškerá doprava vázla a na motorovém kole je těžko myslitelná možnost zachovati tuto rychlost. Se zřetelem na platné předpisy je však nesprávný názor, že by i soud mohl a měl posuzovati platnost onoho dosud příslušnými úřady nezrušeného ani nezměněného nařízení a vytknutých hledisek časové vhodnosti a účelnosti jeho předpisů, oprávnění dané soudům v § 102 Úst. list. je omezen na zkoumání platnosti nařízení, tudíž na zkoumání otázek, zda bylo nařízení usneseno, vyhlášeno a dosud nijak nezměněno nebo nezrušeno (§ 9 obč. zák.) orgány státní výkonné moci k tomu oprávněnými a předepsaným způsobem (formální stránka platnosti), a dále, zda je nařízení vydáno ku provedení a v mezích určitého zákona (materielní stránka platnosti nařízení). To vše zmateční stížnost nepopírá, naopak uznává faktickou platnost předpisu § 46 cit. nař. Pokud ono nařízení platí, jsou soudy povinny k němu přihlížeti a nemohou podrobiti zkoumání otázku jeho vhodnosti a účelnosti se zřetelem na změněné poměry dopravní a pod. ani, kdyby snad v praxi policejními úřady k přísnému dodržování jeho předpisů přihlíženo nebylo. Na tom nic nemění, že se připravuje nový řád pro automobily, jak zmateční stížnost na to poukazuje. Pokud není vydán, nemohou býti případná jiná jeho hlediska pro soud směrodatná proti předpisům dosud platným. Nelze tudíž vytýkati rozsudku zmatečnost podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., pokud je výrok o vině stěžovatelově založen též na platných ustanoveních cit. min. nařízení. Není-li snad pro město Liberec normována předpisy jízda vlevo, je-li však ve skutečnosti zachovávána podle zvyklosti a přihlížel-li nalézací soud k této zvyklosti, nelze z toho dovozovati rozpor rozsudku v tom, že nepřihlížel též ke zvyklostem ohledně nedodržování předepsané rychlosti, jdeť tu o okolnost upravenou právními předpisy, proti nimž se nelze dovolávati zvyklosti jim odporující, v onom případě však o okolnost předpisy výslovně neupravenou, kde se však zvyklost plně uplatnila.