Rt 4259/1931
Skutková podstata zločinu loupežné úkladné vraždy, spáchané několika osobami, nevyžaduje, by každý z přímých pachatelů bezprostředně sám vztáhl ruku na osobu, která má býti podle společného úmyslu útočníků usmrcena (§ 136 tr. zák.), nýbrž stačí, spolupůsobil-li při vraždě činným způsobem, činným spolupůsobením jest každá činnost, která při společném zločinném úmyslu a při skutečném provádění zločinu předního jednajícího pachatele posiluje (utvrzuje) ve zločinném rozhodnutí, takže jedná v pevném vědomí, že jeho přítomný druh jest jeho oporou a ochoten kdykoliv přispěti jakoukoliv podle okolností nutnou pomocí.

(Rozhodnutí ze dne 12.09.1931 , Zm I 623/31)
Z odůvodnění:
Nelze souhlasiti s výtkami zmateční stížnosti spoluobžalovaného Petra Š-y. Tato stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti podle § 344 čís. 10, 11 a 12 tr. ř., obsahem provedení i podle čís. 6. Co do povahy hmotněprávních zmatečností bylo již podotčeno, že pro zrušovací soud jest závazné skutkové zjištění, jak jest vyjádřeno doslovem otázek a výrokem porotců, a nelze proto vůbec přihlédnouti k odchylným údajům stížnosti o skutkovém ději a k pokusu svémocně si hodnotiti výsledky průvodů. I úmysl vražedný, výslovně v otázce vyjádřený, jest takovým skutkovým zjištěním.

V tom směru výrok porotců vzhledem k předpisu § 326 tr. ř. nepodléhá dalšímu přezkumu zrušovacího soudu, netrpí-li rozsudek jinak zmatečnostmi v zákoně naznačenými. Namítá-li stížnost, že není správně podřadění jednání stěžovatelova pod ustanovení § 135 čís. 2 tr. zák. a kvalifikace jako vražda loupežná, a že stěžovatel, nemaje přímý úmysl dopustiti se vraždy člověka, by násilnostmi proti osobě převedl na sebe cizí věci movité, měl býti odsouzen jen pro účastenství na loupeži, po případě na krádeži, jest podrobiti zkoumání, pokud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku odpovídají zákonným znakům zločinu úkladné a loupežné vraždy, jíž byl obžalovaný uznán vinným.

Skutková podstata zločinu loupežné úkladné vraždy, spáchané několika osobami, nevyžaduje, by každý z přímých pachatelů bezprostředně sám vztáhl ruku na osobu, která má býti podle společného úmyslu útočníků usmrcena (§ 136 tr. zák.), stačí, jednal-li ve vražedném úmyslu proti člověku takovým způsobem, že z toho nastane smrt jeho nebo jiného člověka, spolupůsobil-li při vraždě činným způsobem. Činným spolupůsobením jest však každá činnost, která při společném zločinném úmyslu a při skutečném provádění zločinu předního jednajícího pachatele posiluje, po případě utvrzuje ve zločinném rozhodnutí, takže jedná v pevném vědomí, že jeho přítomný druh jest jeho oporou a že jest kdykoliv ochoten přispěti jakoukoliv podle okolností nutnou pomocí.

Vyjadřuje-li rozsudek toto činné spolupůsobení stěžovatelovo slovy, že "ve vzájemném srozumění s jedním spolupachatelem (Vítem B-ým), svítě při tom, když byl spící Jaromír H. udeřen dvakráte sekerkou do hlavy a škrcen jiným spolupachatelem, a vybídnuv tohoto spolupachatele po prvé ráně, by ještě Jaromíra H-a uhodil sekerkou, a prohledávaje mu kapsy u kabátu v úmyslu, by ho usmrtil, a by se násilím, skutečným ublížením mu učiněným zmocnil jeho peněz, tedy cizí věci movité, a odňav mu 36.500 Kč jednal tak proti člověku takovým potměšilým způsobem, že z toho nastala smrt Jaromíra H-a", - jest kladně odpověděti na otázku tu skutkově zjištěno, že ona osobní přítomnost stěžovatelova při vraždě, projevivší se jednak svícením druhému spolupachateli při smluveném vražedném útoku, jednak zjištěním, že prvá rána sekerou nebyla s dostatek úspěšná, a že jest proto třeba ještě druhé rány, jest takovou činnou spoluúčastí, která podle zásad § 134 tr. zák. jest v příčinné souvislosti s trestným výsledkem, že totiž z toho nastala smrt člověka.