Rt 4258/1931
K užití zásady in dubio pro reo u zločinu vraždy.

Ponechání jedu tak, že jiná osoba se jej může omylem zmocniti a užíti jej zakládá podstatu přečinu dle § 335 tr. zák.

(Rozhodnutí ze dne 11.09.1931 , Zm I 527/31)
Z odůvodnění:
V přípravném vyšetřování udal obžalovaný při vyšetřování duševního stavu podle nálezu při porotním líčení přečteného, že myslí, že se tchán otrávil sám, ačkoliv doznává, že neměl k tomu příčiny, pak nejprve, že náhodou se otrava u Josefa F-a státi nemohla, jelikož měl (obžalovaný) arsen dobře uzavřený, ale hned na to podotýkal, že v kufru to neměl zavřené, a že si to tchán mohl odtamtud vzíti. Při porotním líčení trval obžalovaný na tom, že Josefa F-a neotrávil, najmě udal, že on (obžalovaný) sladil osudného dne svůj šípkový čas práškovým cukrem, že F. měl do komory, kde byl uložen arsenový prášek v šatníku, volný přístup, že neví, kdo mu sladil čaj, že F. měl cukr v kufru, že se však po jeho smrti žádný cukr u něho nenašel, a že žena ho neotrávila, on také ne, že nikdo k nim ten den nepřišel, že si to tedy musel udělati sám, a opakoval jen, že si to musel udělati sám.

Spoluobžalovaná Marie W-ová udala při porotním líčení, že "si to mohl udělati děda (Josef F.) sám nebo náhodou" - měl ke všemu přístup a skříň, v níž byl jed, nebyla uzamčena. V tomto zodpovídání se obžalovaného a jeho manželky jest shledávati též tvrzení, že se Josef F. otrávil sám bez úmyslné činnosti obžalovaného následkem neopatrného zacházení obžalovaného s jedem arsenem. Při nejmenším byla tato skutečnost zodpovídáním se obžalovaného a jeho manželky napovězena. Skutečnost ta by zakládala, kdyby byla pravdivá, objektivně skutkovou podstatu přečinu § 335 tr. zák.

V případech, kdy není vina obžalovaných nezvratně prokázána jest nutno uvažovati vždy v jejich prospěch, tedy vysloviti vinu tak,aby byla pro ně nejpříznivější.