Rt 4255/1931
Převzetí plnění, k němuž se oklamaný odhodlal jen proto, že vycházel z předpokladu, jehož tu ve skutečnosti nebylo, a jež na sebe vzíti nechtěl, protože není pro jeho majetkové cíle užitečným, zmenšuje peněžní hodnotu jmění oklamaného a znamená proto pro oklamaného újmu odpovídající pojmu škody po rozumu § 197 tr. zák.

Pokud lze spatřovati podvod v přehnaném vychvalování prosperity obchodu při jeho prodeji.

(Rozhodnutí ze dne 8.09.1931 , Zm II 159/30)
Z odůvodnění:
Ve vývodech věnovaných tomuto důvodu zmatečnosti vyslovuje názor, že obžalovaný měl býti odsouzen pro zločin podvodu (podle §§ 197, 200, 203 tr. zák.), spáchaný na K-ovi a V-ovi, neboť údaje obžalovaného K-ovi a V-ovi, že docílil ve svém obchodu ročního obratu 500.000 Kč, ba dokonce 580.000 Kč nebo skoro 600.000 Kč, a že jeho obchod velmi dobře prosperuje, byly prý nepravdivé, K. a V. nebyli by se prý odhodlali k převzetí obchodu obžalovaného a k zaplacení části kupní ceny za zboží od obžalovaného odebrané, t. j. splátky 20.000 Kč převyšující, kdyby nebyli lstivým předstíráním obžalovaného oklamáni, a obžalovaný měl prý zřejmě úmysl K-a a V-u oklamáním poškoditi na majetku. Vady neúplnosti shledává mimo jiné v tom, že rozsudek:
1. nehodnotí při zkoumání otázky, zda byly pravdivé údaje obžalovaného K-ovi a V-ovi, že jeho obchod velmi dobře prosperuje, a otázky, zda obžalovaný jednal, čině tyto údaje, v úmyslu směřujícím ke způsobení majetkové škody K-ovi a V-ovi, skutečnost v rozhodovacích důvodech zjištěnou, že obžalovaný dlužil v době, kdy postoupil K-ovi a V-ovi zboží a inventář v úhrnné ceně asi 87.000 Kč, za zboží asi 50.000 Kč, že byl v roce 1927 a začátkem roku 1928 postupně o zaplacení těchto pohledávek žalován, a že tyto pohledávky byly na něm potom též exekučně vymáhány,
2. nepřihlíží při zkoumání otázek pod 1. ke skutečnostem obžalovaným tvrzeným, že měl v červnu 1926, kdy si zařizoval obchod, hotovost asi 140.000 Kč, a že po zanechání obchodu, a to v době svého výslechu ze dne 7. května 1928, jakož i v době, kdy se konalo poslední hlavní přelíčení této věci (24. ledna 1930) měl čistého jmění jen asi 11.000 Kč.

Skutečnost pod 1. jest vzhledem k její povaze považovati za důležitou pro posouzení, zda údaje obžalovaného K-ovi a V-ovi, že jeho obchod velmi dobře prosperuje, spočívaly na pravdě, či nikoli. Vzhledem k tomu bylo na nalézacím soudu, by věc po této stránce v rozhodovacích důvodech náležitě probral a vyslovil se o tom, zda tato skutečnost nepoukazuje k tomu, že obchod obžalovaného nemohl velmi dobře prosperovati. Nalézací soud se však s touto skutečností po této stránce v rozhodovacích důvodech vůbec neobírá.

Skutečnosti pod 2. pomíjí rozsudek mlčením, ač vyšly při posledním hlavním přelíčení na jevo, a ač jsou takové povahy, že jest je pokládati za důležité pro posouzení, zda obchod obžalovaného velmi dobře prosperoval, či nikoli. Podle toho jsou skutečnosti, o nichž se stala zmínka pod 1. - 2., a jež rozsudek nehodnotil, pokud se týče pominul mlčením, rozhodné pro řešení otázky, zda byly údaje obžalovaného K-ovi a V-ovi o velmi dobré prosperitě obchodu obžalovaného pravdivé či nikoli, a tím i rozhodné pro řešení otázky, zda obžalovaný užil v těchto směrech proti K-ovi a V-ovi lstivého předstírání či nikoli.

Ony skutečnosti jest však ve spojení se skutečností V-ou jako svědkem potvrzenou, že by nebyl nikdy s K-em obchod obžalovaného převzal, kdyby byl věděl, že obchod obžalovaného nejde tak dobře, by měl roční obrat 500.000 Kč, o níž se rozsudek nezmiňuje, ač vyšla při posledním hlavním přelíčení na jevo, pokládati za důležité i pro posouzení otázky, zda obžalovaný jednal v úmyslu, by způsobil K-ovi a V-ovi oklamáním jich škodu na majetku. S názorem stížnosti, že oklamaný je po rozumu § 197 tr. zák. na majetku poškozen, vzal-li na sebe plnění, k němuž by se nebyl odhodlal, kdyby nebyl oklamán, jest souhlasiti, neboť převzetí plnění, k němuž se oklamaný odhodlal jen proto, že vycházel z předpokladu, jehož tu ve skutečnosti nebylo, a jež tedy na sebe vzíti nechtěl, protože není pro jeho majetkové cíle užitečným, zmenšuje peněžní hodnotu jmění oklamaného a znamená proto pro oklamaného újmu odpovídající pojmu škody po rozumu § 197 tr. zák. Nelze tudíž vyloučiti možnost, že by byl nalézací soud dospěl k závěru, že obžalovaný zamýšlel přiměti K-a a V-u oklamáním ku převzetí plnění jim hospodářsky škodlivého, t. j. že zamýšlel jim způsobiti škodu na majetku, kdyby byl náležitě přihlížel ke skutečnostem pod 1. - 2. uvedeným.