Rt 4253/1931
Zločin nadržování zločinu v smyslu § 212 tr. zák. zlomyslným opomenutím řidiče auta překaziti zločin násilného smilstva, spáchaný v jeho autu.

S hlediska § 212 tr. zák. stačí k trestnosti, že čin hlavního pachatele naplňuje v objektivním směru skutkovou podstatu zločinu podle § 125 tr. zák., a že obžalovaný opomenul jej překaziti, ačkoliv snadno tak mohl učiniti.

Nezáleží na tom, zda hlavní čin, který se jeví býti zločinem v objektivním smyslu, může býti hlavnímu pachateli přičítán ve směru subjektivním, ani na tom, že jeho trestnost pominula smrtí pachatelovou.

(Rozhodnutí ze dne 7.09.1931 , Zm II 190/30)
Z odůvodnění:
Neodůvodněné jsou věcné námitky uplatňované s hlediska zmatků čís. 9 a) § 281 tr. ř., že prý nemůže býti odsouzen pachatel pro podpůrný zločin § 212 tr. zák., dokud nebyl prokázán hlavní zločin buď odsuzujícím rozsudkem, neb aspoň doznáním jeho pachatele, kterýžto předpoklad není prý v souzeném případě splněn, - a dále, že prý se čin obžalovaného jako podpůrný stal beztrestným tím, že smrtí pachatele hlavního zločinu pominula i trestnost podpůrného zločinu -, poněvadž trestní norma § 212 tr. zák., majíc za účel chrániti právní statky před jich porušením, byla vydána z ohledu na osoby, jichž práva byla trestným činem porušena, nikoliv z ohledu na zločince.

Zákon nepodřadil úmyslné nezabránění zločinu (kromě případu § 213 tr. zák.) pod pojem spoluviny podle § 5 tr. zák., nýbrž prohlásil je za samostatný zločin, nezávislý na dokonání nebo na subjektivní přičítatelnosti hlavního činu. Zlomyslné opomenutí spadá tudíž zejména také tenkráte pod trestní zákon, když hlavní čin, jenž se jeví býti zločinem v objektivním smyslu, nemůže býti pachateli přičítán ve směru subjektivním, nebo když jeho trestnost pominula smrtí pachatelovou. Předpokladem skutkové podstaty § 212 tr. zák. není ani, by byl pachatel hlavního činu odsouzen, což vyplývá již z úvahy, že by byl dán, i kdyby na př. pachatel útěkem zmařil své odsouzené.

Stačí, že čin Aloisa J-a, zjištěný v rozsudku, naplňuje v objektivním směru skutkovou podstatu zločinu podle § 125 tr. zák., a že obžalovaný ze zlomyslnosti jej opomenul překaziti, ačkoliv snadno tak mohl učiniti (srov. rozh. čís. 2299 víd. sb.). K pojmu "ze zlomyslnosti" ve smyslu § 212 tr. zák. stačí zlý úmysl ve smyslu § 1 tr. zák. V souzeném případě zjišťuje napadený rozsudek, že obžalovaný v době, kdy Alois J. Liu G-ovou skutečně vykonaným násilím učinil neschopnou, by mu kladla odpor, a v tomto stavu jí zneužil k mimomanželské souloži, vystoupil ze stojícího auta, jejž jako šofér na dané znamení J-ovo zřejmě podle předchozí úmluvy zastavil, chodil podél auta sem a tam, nečinně se choval a trestný čin J-ův nepřekazil, ačkoliv snadno mohl tak učiniti, z čehož soud usuzuje logicky správně, že obžalovaný jednal úmyslně.